Monika & Martin & Matylda

Ahoj moto-tuláci 🙂

Jmenujeme se Monika a Martin, jsme z Prahy a už pár let nás všude statečně a věrně doprovází naše modrá Matylda. Milujeme cestování… hned třemi způsoby – vandry po Čechách, výpravy s Matyldou a cesty s báglem…dál než dojede auto (limitem je hlavně čas) – zatím jsme prošmejdili v JV Asii Laos, Thajsko a Kambodžu.

Počátky našeho toulání spadají do přelomu 80. a 90. let, kdy jsme jezdili na vandry s usárnou a celtou. Potom co přišly děti, jsme dřevěnou postýlku nastěhovali do stařičké obytné Avie „Aviví“ a v toulání dalších pár let pokračovali takto. Náš rádius se zvětšil AŽ na Slovensko!!!

Další etapou byl kombík Ford Escort… kam jsme se v případě nepřízně počasí vešli i všichni čtyři…naše rodina včetně dětí se stávala stále odolnější 🙂. V této etapě jsme důkladně projezdili Alpy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu. Čím byly děti větší, tím byly sice odolnější, ale zároveň také zabíraly víc místa.

Takže v roce 2008 jsme začali hledat to pravé obytné autíčko pro naše další cesty. A protože naše začátky v obytné Avii byly nezapomenutelné, bylo jasné, že hledáme bydlíka – tak malého, aby podjel klandry na cestičkách vedoucích k moři (které tam brání vjezdu karavanů). Tak krátkého, aby na trajektech spadal mezi osobáky a měl to levnější. Tak spolehlivého, aby nás nikdy někde nenechal a samozřejmě tak velkého, aby se dal uvnitř dobře upravit a obývat. Bohužel tenkrát jsme byli zelenáči a na jeden (z dnešního pohledu) nejdůležitější prvek jsme zapomněli – a to, aby auto bylo 4×4 🙁

Pořídili jsme si osm let staré, modré autíčko s čitelnou historií života – v garáži u důchodců, kteří ho velmi pěkně opečovávali. Dovnitř auta jsme svařili kovovou odklápěcí konstrukci, která byla vymyšlená přímo na míru tak, aby se pod ní vešly bomby s vařičem, dva 20l. kanistry na vodu a sprchu, přepravky s jídlem, oblečení a zásoby vod a piv na cestu. Tím začalo to skutečné cestování. Projezdili jsme křížem krážem Alpy, Korsiku, Sardinii, Sicílii, Itálii, Kalábrii, celé vnitrozemí Řecka a ostrov Peloponés.

Děti odrostly a od roku 2013 se touláme zase jen ve dvou…a má to své nesporné klady 🙂 Naše cesty tím získaly jasný off-roadový nádech a rádius se opět značně zvětšil. Nikdy jsme neměli rádi masový turismus a tak se cesty otáčejí stále více k východu. Albánie nás doslova uchvátila a ohromila svou nádherou a divokostí. Bohužel jsme tu poprvé narazili na naše terénní limity a museli se smířit s tím, že ač má naše Matylda statečné srdce „offrouďáka“, všude se prostě nedostane. Přesto se vyškrábala na místa, kde míjející posádky teréních aut nechápali, co tam děláme a hlavně jak jsme se TAM kruci dostali 😀

Minulé léto (2015) jsme podnikli zatím nejdelší moto-cestu a během necelého měsíce zdolali 11.626km severem Turecka do Gruzie a přes východ a jih Turecka zpět. Cesta byla nezapomenutelná a jsme neskutečně rádi, že jsme jí ještě stihli, protože dnes je situace v tamním regionu zas o dost horší. Viděli jsme nádhernou přírodu, architekturu a starobylé památky a zejména zažili spoustu hezkých setkání s neskutečně milými a pohostinnými lidmi.

Některým z vás je možná naše Matylda povědomá – a není se co divit… na podzim minulého roku nám jí nějaký hajzl ukradl u baráku. V naprostém zoufalství jsem pustila do světa internetu a hlavně na FB prosbu o nalezení. Pověsila jsem tuto zprávu s fotkami úplně všude – do cestovatelských skupin, ke kamióňákům, k motorkářům, k Žlutým trabantům…a sdílelo to neskutečných několik tisíc lidí. ZNOVU TÍMTO DĚKUJI A NEPŘESTÁVÁM BÝT VDĚČNÁ!!! Za tři dny jsme naše autíčko našli díky jednomu telefonátu a všímavosti dotyčné. Stálo zaparkované 5km od nás a asi čekali, jestli v sobě nemá zabudovanou GPS, než ho definitivně odvezou (nemělo). Ten den se stal zázrak a já od té doby věřím na Mikuláše 😀 Dá se říct, že zabezpečenější motorové vozidlo než naše Matylda v současné době neexistuje 🙂 🙂 🙂

Největším snem do budoucna je velká cesta do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu a Kazachstánu, kdy nebudeme tlačení časem. Snad se nám to také jednou podaří. Země jako Španělsko, Portugalsko, Irsko, Skotsko a Skandinávii si necháváme v záloze na stáří. Když počítám ještě všechny země „v doletu“, které musíme rozhodně taktéž vidět…budeme muset žít tak nejmíň do 300 let 🙂 Přejeme vám spoustu krásných cest! M&M&M

Kontakt:
fb: Monika Židlická

Pavol a Monika na cestách

Ahojte výletníci…

Rozhodol som sa tiež trošku prispieť do motonomádskeho mlyna. S priateľkou Monikou veľmi radi cestujeme. Na nie typickom cestovnom aute Mazde 2 sme prešli prakticky celú západnú Európu od Tarify až po Bospor. Chceli sme sa ísť pozrieť na miesto môjho bývalého pôsobiska Cyprus, ale klasické dovolenky cez cestovku nás nelákajú tak sme sa rozhodli, že to skúsime na malej Mazde. Prešli sme cez krásnu Kappadokiu až na Cyprus a späť a veľmi sa nám to páčilo. Aj keď slovenský veľvyslanec v písomnom stanovisku tvrdil, že je nemožné sa dostať z Turecka na Cyprus, tak sme to v pohode dali. Po pár menších či väčších výletoch sme sa s kamarátom Martinom Zimanom rozhodli, že by to chcelo nejaký väčší výlet. So Šuflíkom – rozumej Subaru Libero, trojvalec s objemom 1,2 litra sme sa prihlásili na Mongolrally, krásny trip do Ulaanbaataru. Cez Turecko, Irán, Turkmenistan, Uzbekistan, Kazachstan, Rusko nás verný Šuflík doviezol do Mongolska a cez Mongolsko aj do Ulaanbaataru. Potom nás čakala už len maličkosť – cesta domov do Novej Bane. Výletík to bol fajn ale malá kopa pýta viac. S priateľkou Monikou sme po nie dlhom uvažovaní, vybavení potrebných formalít sadli do môjho daily driven Golfu III syncro a vydali sa opäť cez krásnu tureckú Amasiu do Gruzínska. Keďže sme išli na starom hroznom nepeknom, ale úplne spoľahlivom golfe, nazvali sme náš výlet Groznyjgolf… Symbolicky končiaci v hlavnom meste Čečenska, neslávne známom Groznom. Ešte sme stihli cez Port Kavkaz prejsť na vtedy ešte ukrajinský Krym. Pekné pláže, príjemné ceny… No skrátka fajn… Čo viac si môže človek priať? Toľko vo veľmi stručnom výcuce náš motonomádsky život. Momentálne si užívame rodičovské povinnosti, ale naša malá dcérka Monika je tiež dušou motonomádka takže si s ňou zatiaľ užívame komfort a bezpečnosť starej dobrej Európy… Ale dokedy?

Nissan Serena (Naty a Peťo)

Ahojte Overlanďáci, radi by sme predstavili našu skromnú cestovateľskú posádku. Voláme sa Peťo a Naty a na spoločné cestovanie sme sa dali v roku 2012. Ako to býva zvykom pri cestovateľských začiatkoch, prvý spoločný výlet sme absolvovali po známych bodoch v Rumunsku, kde sme však kvôli práci zotrvali len pár dní. Našim prepravným vozidlom vtedy bola Toyota Corolla. Nadchlo nás to natoľko, že o rok nasledovala výprava za severný polárny kruh do Nórska, pri ktorej nám už robil prístrešok nad hlavou BMW 5 Touring, ktorého sme si zámerne kúpili, aby sme v ňom mohli prespávať počas našich ciest. Pôvodný plán bol prespávať v stane, avšak po zistení, že sa dajú sedačky a všetok náklad, ktorý sme so sebou brali v aute poskladať do primeraného tvaru, sa z auta stala pojazdná spálňa 🙂

Keďže veľa pekných miest sa nachádza práve mimo ciest a cestovanie autom nás bavilo stále viac, tak nasledovala výmena auta. Od začiatku roku 2014 nám robí spoločníka Nissan Serena, ktorý sme si svojpomocne  upravili na pohodlné spanie pre dvoch. Úložné priestory a viac miesta nám umožňovali vydať sa aj na dlhšie trasy bez potreby navštevovania hotelov a tak sme v lete 2014 navštívili Albánsko, no popri tom sme si pozreli  všetky krajiny na Balkáne. Pokračovali sme do Grécka a cez Macedónsko späť domov. Keďže nás po návrate domov svrbeli päty, na jeseň toho roku sme sa vydali ešte na kratšiu dovolenku do Turecka. Samozrejme, ako inak, s našou Serenou. Pri návrate nás mierne potrápila, keď sa rozhodla, že kardanový kríž naplnil svoje poslanie, a tak sme súrne museli riešiť opravu v Canakkale. Oprava sa vydarila a tak sme sa šťastne vrátili domov. V roku 2015 sme opäť pridali na kilometroch a čase a vydali sme sa na 6- týždňový výlet okolo Čierneho mora, počas ktorého sme navštívili Ukrajinu, Krym, Rusko, Gruzínsko a Turecko. Autíčko tentoraz vydržalo cestu bez akýchkoľvek problémov, a to Vám poviem že sme sa s ním vytrepali na pekne divoké miesta, kedy už sa aj miestni chytali pri pohľade na nás za hlavy. S autom sme spokojní a neplánujeme do budúcnosti zmenu. Pokiaľ nám bude priať voľný čas, tak by sme v blízkej budúcnosti radi šli pozrieť do KirgizskaTadžikistanu, nakoľko počet cestovateľov, ktorí navštívili tieto krajiny sa zvyšuje a s nimi aj pozitívne skúsenosti. Snáď naberieme inšpiráciu práve na festivale Overlanďákov. Uvidíme čo nám prinesie rok 2016 🙂

4ManGo

Cestování nejen po Evropě automobilem Škoda Forman Solitaire. V roce 2013 jsme pokořili Estonsko. V roce 2014 samotné Turecko. 2015, 2016..? 😉

Proč právě Forman? Protože Žigulíky už nám došly a protože je to velice
jednoduché auto na údržbu a opravy. Dalším faktorem jsou také pořizovací
náklady na pořízení a úpravu expedičního vozu. Přiznejme si, nejsme žádná organizace s velkým rozpočtem. Celý tento projekt je naším koníčkem, do kterého vrážíme vlastní, dosti omezené investice. Asi tak jako většina cestovatelů.
Každopádně hnacím motorem pro nás je to, že nehodláme trávit volno obvyklým způsobem. Jít do cestovní kanceláře, vybrat si z připraveného katalogu dovolenou,
zaplatit ji a poté se nechat někým odvézt na určené místo, kde se člověk bude smažit na sluníčku a poslouchat ryk německých turistů…

To opravdu není pro nás. Válet na sluníčku u vody se můžeme doma, nemusíme nikam jezdit. Chceme si jen užít cestu a netradičně a po svém projet námi vybranou lokalitu, poznat místní kulturu, místní obyvatelstvo, … cokoliv co nebude tím turistickým pozlátkem. Samozřejmě že zavítáme do destinací plných památek a místních krás. Ale podívat se a… a jedeme dál.
Jak řekl jeden, který projel téměř celý svět: “Cesta je cíl…” 
A my si cestu najdeme, nebo si uděláme vlastní…”  To je naše motto!

Maťa a Milan na cestách

Sme Maťa a Milan, cestovateľský pár, ktorý miluje cestovanie všetkého druhu….a áno, najmä autom.
Najprv sme cestovali naším Brunom (BMW E36 Cabrio, ročník 1995) po Franzúzskej riviére, Korzike, Balkáne a Sardínii. Prespávanie v stane, presuny každý deň a najmä neustále zdokonaľovanie obsahu a systému nabalenia auta…..
….nám však nestačili a prikúpili sme si Eda (Mitsubishi L300, ročník 1994). Komplet sme si ho prerobili a vytvorili z neho byt na kolesách. O radosti vymýšľať sofistikované úložné priestory ani nehovorím (smile) Keď sme už boli na kempoch nezávislí, vybrali sme sa ďalej a precestovali sme Gruzínsko, Arménsko a Turecko.
Ani to nám však nestačilo a tak sme mesiac po návrate odleteli na Nový Zéland, kde nám do zbierky pribudla Honda Odyssey (ročník 1995, inak dosť črep). Na nej sme cestovali 6 mesiacov naprieč krajinou a spoznávali život na opačnej strane zemegule.
Uvidíme, kam nás nohy dovedú alebo kolesá zavezú nabudúce 🙂

Kontakt:
www.mata-milan.eu
facebook.com/Maťa-a-Milan-na-cestách

Team PandaRaptor

Ahoj jsme tři cestovatelé Ondřej Demut, Alex Michal a Jirka Zadražil, které nadchla myšlenka Mongol Rally.

V roce 2014 jsme z Itálie koupili Fiat Panda s motorem o obsahu 0,9l a výkonem něco kolem 40 koní J a dali ho dohromady. Ještě v tomtéž roce jsme podnikli malou zkušební cestu z ČR do Chorvatska přes Alpy, abychom autíčko otestovali. V roce 2015 jsme pak vyrazili na Mongol Rally. Vyjeli jsme z Prahy směr Goodwood, kde byl oficiální start. Z Goodwoodu jsme se chtěli jižní trasou dostat do Mongolska. Bohužel jsme po projetí Rakouska, Maďarska, Srbska, Bulharska, Turecka, Gruzie a Arménie nebyli vpuštěni na území Ruska. Cesta tak pro nás skončila na hranicích Gruzie a Ruska. Panda všechno zvládla na jedničku a teď plánujeme další akce.

Jen tak na okraj Alex je nejmladším členem teamu, co kdy jel Mongol Rally. V době cesty mu bylo 14.

IvanO MAN

Obytným autom som jazdil už strašne dávno, vždy ma fascinovala tá relatívna sloboda, ísť kam chcem, kedy chcem, zastať kde chcem. Napred som si obyťáky prenajímal, neskôr vlastnil Adriu, potom Hymer no a nakoniec som to posunul na iný level, postavil som expedičný obyťák na podvozku MAN 4×4, ktorý mi umožnil cestovať aj do menej rozvinutých krajín, kde je síce menej asfaltu, ale o to krajšia a nedotknuteľnejšia príroda.
Precestovanú mám samozrejme prakticky celú Európu, ďalej viackrát Rusko, potom Kazachstan, Uzbekistan, Tadžikistan, Gruzia, Arménsko, Turecko, Tunisko, Maroko, Albánsko. No a tento rok je v pláne Mongolsko.
Ak by niekoho zaujímalo, veľa toho mám na mojej stránke samozrejme vrátane spústy fotiek vo fotogalérii.