JedemKolem

Když se potkají dvě stejně naladěné duše, přináší to vlnu štěstí, pohody a klidu. Víte, že s tím druhým dokážete všechno, co budete chtít. My se potkali náhodou. Ono to tak asi bývá, že se ty životní poutě najednou protnou.
Mirka je už zhruba 10let v pracovním procesu. U toho dálkově vystudovala vysokou školu a snažila se cestovat, kam si troufla. Lákaly ji ale větší dálky, jenomže pro samotnou holku to byl risk, do kterého nechtěla jít.
Vojta si při vysoké přivydělával na lodi a pak naskočil jako IT inženýr do korporátního života. Každé léto sedl na motorku a někam se vydal. Omezoval ho ale počet dní dovolené v tom, jet někam fakt daleko po ose.
Teď si představte, že tlesknete a my dva jsme spolu jako jeden. Spousta ALE a KDYBY už není.
V zimě vznikají velké plány. Večery jsou delší, v televizi nic a vy vymýšlíte, co by, kde by. V zimě, rok a něco zpátky, jsme si plácli na to, že jednou pojedeme na motorce na delší dobu. Když sedíte nad mapou, odvaha nechybí. Vznikla tedy rovnou cesta kolem světa. Přizpůsobili jsme tomu spousty následných životních voleb a snažili se žít víc skromně. Kupovat minimum věcí a užívat si pohodlí domova, dokud to jde. Vojta prodal byt, Mirka auto a vytáhli jsme všechny úspory postrkané ve stavebkách a podobně. Bude nám to stačit? To nikdo neví a uvidí se.
Pár věcí ale víme jistě:

  • pojedeme na východ – nemusíme na začátku řešit přepravu přes oceán a díky Vojtovým minulým výletům už to tam trošku zná. Navíc jídlo je tam lepší.
  • pojedeme na BMW – jsou to naše milovaný stroje a na čem jiným, než na tom co máme rádi
  • zveřejníme svůj výlet – chceme být inspirací pro ostatní nebo jen pobavit při dlouhé chvíli. Někdo nemůže jet jako my. Má rodinu, hypotéku, zdravotní překážky nebo jiné důvody, proč nemůže. Pár takových kamarádů máme a jedem i za ně. Tím, že něco natočíme, vyfotíme, zažijeme a dáme o tom vědět, může jet vlastně každý s námi.

Únor. Současně, v jeden den, dáváme výpověď z práce. Oba pracujeme na snadno nahraditelných pozicích a pokoušet se tak pracovní proces jen přerušit nemá cenu. Naštěstí mají v práci pochopení a popravdě nám i závidí. Začal tedy pro nás měsíc a půl příprav, na které jsme se mohli plně soustředit.

Jak už jsme zmínili, jedeme na východ, nechceme jen přeletět Rusko, ale vzít to důkladněji. Navštívíme tedy Turecko, Gruzii a Arménii, Írán, státy Střední Asie nebo Mongolsko. Cestu bychom chtěli na podzim ukončit v Japonsku.
V době, kdy tento článek čtete, jsme už na cestě. Ne všechno se stihlo podle představ, drobné problémy se nám nevyhnuly, ale všechno důležité jsme zvládli vyřešit a ve slíbeném termínu slavnostně odjet.

Nakonec bychom rádi dodali pár věcí. Neklademe si za cíl být nejlepší nebo nejdrsnější, jedem si to užít. Nejedeme za něčí peníze, nestojí za námi sponzor, co hradí náklady na cestu. Stejně tak naše cesta nestojí na penězích od lidí. Velice si ovšem vážíme každé pomoci a proto na našich kufrech můžete vidět loga těch, kteří nás jistou formou podpořili.
Svezte se s námi i Vy! Sledujte nás na stránkách www.jedemkolem.cz, nebo na Facebooku – JedemKolem a těšte se na naše zážitky.

WayAway

Ahoj! 🙂

Rádi bychom se vám představili. Jsme Fanda a Kačka, dva mladí blázni, kteří se rozhodli splnit si svůj sen o cestě kolem světa na motorce. Vyrážíme 1. května z Čech směrem na Dálný Východ a cílem naší výpravy je samotný „konec světa“ – městečko Ushuaia v Patagonii. Čeká nás asi 22 zemí a více jak 55 000 km v sedle našeho železného oře. Pojedeme ve dvou na jednom stroji, což je u takto dlouhých výprav celkem rarita. Nemáme za zády žádný zkušený tým, jedeme sami, na vlastní pěst. Dlouhá léta jsme o tomhle smělém plánu jenom snili, až jsme si nakonec plácli a za pár dní konečně jedeme. 🙂

Na začátku bylo nutné řešit volbu vhodného stroje a v našem případě i jeho nezbytné úpravy. Je pravda, že jet se dá v podstatě na čemkoliv. Je to jenom otázkou vkusu, požadavků a peněz. My jsme si pro naše účely vybrali letité cestovní enduro BMW R 1150 GS. Aby motorka unesla nás dva a naši celoroční bagáž, muselo dojít k mnohým úpravám. Příprava stroje nám dala pořádně zabrat. Pokud vás zajímá, jak se taková motorka na tak dlouhou a namáhavou cestu připravuje, mrkněte se na náš článek zde.

Mnohem více nám ale dalo zabrat očkování. Teoreticky by nám stačilo pouze očkování proti žluté zimnici, které je na naší trase jediné povinně vyžadované. Ovšem my jsme se na základě rad od odborníka na slovo vzatého nechali očkovat ještě proti dalším pěti zákeřnostem. Ono se řekne 6 vakcín, ovšem nakonec celý očkovací proces zabral téměř půl roku a zhltnul nemalou sumu peněz (pokud vás zajímají detaily, hledejte zde).

Ze všeho nejvíc jsme se ovšem obávali byrokracie spojené s vyřízením víz. Nikdy předtím jsme víza řešit nemuseli, takže jsme netušili, do čeho jdeme. Světe, div se, ono to zas tak strašné nebylo. Na naší trase jsou pouze tři země, které vyžadují včasné vyřízení víz. Těmi jsou Rusko, Kazachstán a Mongolsko. Jako „prvocestovatelé“ bez špetky zkušenosti jsme se pro jistotu raději obrátili na agenturu, která poskytuje vízový servis do těchto zemí již řadu let a umí v tom, jak se říká, chodit. Na jejich stránkách jsme si stáhli pár formulářů, ty jsme vyplnili a spolu s našimi pasy je odeslali na jejich adresu. Zaplatili jsme zálohu a pak už zbývalo jen čekat. Za pár týdnů jsme měli pasy i s vízy doma. Takže námaha z naší strany minimální. A to jsme se té byrokracie báli jako čert kříže.

Právě teď, pár dní před odjezdem, se nacházíme ve fázi balení. Zabalit si ve dvou lidech do tří kufrů na tak dlouhou dobu je fakt oříšek. Nebylo zbytí, museli jsme jednat operativně. Nepromokavé vaky jsme přidělali všude, kam se dalo, a z naší motorky se tak rázem stala jakási variace na ověnčený vánoční stromeček.

A kudy všudy tedy povede naše cesta? Na cestě hodláme poměrně dost improvizovat a nechat se vést náhodou (anebo osudem, chcete-li). Limitováni budeme pouze termíny bezvízového styku v jednotlivých zemích a počasím. Takže plán trasy je provizorní a může se v průběhu cesty měnit o libovolný počet kilometrů. Trasu máme plus mínus stanovenou takto: Z České Republiky se vypravíme směrem na sever do Polska, a přes Litvu a Lotyšsko se dostaneme do Ruska. Tam budeme víceméně kopírovat trasu transsibiřské magistrály, vyjma odboček do Kazachstánu a Mongolska. Z Vladivostoku se přeplavíme do Jižní Korey a odtamtud do Vancouveru v Kanadě. Pokud tou dobou už na severu Ameriky nebudou padat trakaře, vydáme se na Aljašku. No a odtamtud už pak naše cesta povede více méně pořád na jih, až do argentinské Patagonie.

Pokud vás náš příběh zaujal, můžete nás sledovat na našich oficiálních stránkách www.wayaway.cz, anebo na Facebooku facebook.com/waywaycz. Budeme rádi za vaši podporu! 🙂

Mějte se, jak nejlíp dovedete. A jděte si za svými sny.

Fanda&Kačka
WayAway

Monika & Martin & Matylda

Ahoj moto-tuláci 🙂

Jmenujeme se Monika a Martin, jsme z Prahy a už pár let nás všude statečně a věrně doprovází naše modrá Matylda. Milujeme cestování… hned třemi způsoby – vandry po Čechách, výpravy s Matyldou a cesty s báglem…dál než dojede auto (limitem je hlavně čas) – zatím jsme prošmejdili v JV Asii Laos, Thajsko a Kambodžu.

Počátky našeho toulání spadají do přelomu 80. a 90. let, kdy jsme jezdili na vandry s usárnou a celtou. Potom co přišly děti, jsme dřevěnou postýlku nastěhovali do stařičké obytné Avie „Aviví“ a v toulání dalších pár let pokračovali takto. Náš rádius se zvětšil AŽ na Slovensko!!!

Další etapou byl kombík Ford Escort… kam jsme se v případě nepřízně počasí vešli i všichni čtyři…naše rodina včetně dětí se stávala stále odolnější 🙂. V této etapě jsme důkladně projezdili Alpy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu. Čím byly děti větší, tím byly sice odolnější, ale zároveň také zabíraly víc místa.

Takže v roce 2008 jsme začali hledat to pravé obytné autíčko pro naše další cesty. A protože naše začátky v obytné Avii byly nezapomenutelné, bylo jasné, že hledáme bydlíka – tak malého, aby podjel klandry na cestičkách vedoucích k moři (které tam brání vjezdu karavanů). Tak krátkého, aby na trajektech spadal mezi osobáky a měl to levnější. Tak spolehlivého, aby nás nikdy někde nenechal a samozřejmě tak velkého, aby se dal uvnitř dobře upravit a obývat. Bohužel tenkrát jsme byli zelenáči a na jeden (z dnešního pohledu) nejdůležitější prvek jsme zapomněli – a to, aby auto bylo 4×4 🙁

Pořídili jsme si osm let staré, modré autíčko s čitelnou historií života – v garáži u důchodců, kteří ho velmi pěkně opečovávali. Dovnitř auta jsme svařili kovovou odklápěcí konstrukci, která byla vymyšlená přímo na míru tak, aby se pod ní vešly bomby s vařičem, dva 20l. kanistry na vodu a sprchu, přepravky s jídlem, oblečení a zásoby vod a piv na cestu. Tím začalo to skutečné cestování. Projezdili jsme křížem krážem Alpy, Korsiku, Sardinii, Sicílii, Itálii, Kalábrii, celé vnitrozemí Řecka a ostrov Peloponés.

Děti odrostly a od roku 2013 se touláme zase jen ve dvou…a má to své nesporné klady 🙂 Naše cesty tím získaly jasný off-roadový nádech a rádius se opět značně zvětšil. Nikdy jsme neměli rádi masový turismus a tak se cesty otáčejí stále více k východu. Albánie nás doslova uchvátila a ohromila svou nádherou a divokostí. Bohužel jsme tu poprvé narazili na naše terénní limity a museli se smířit s tím, že ač má naše Matylda statečné srdce „offrouďáka“, všude se prostě nedostane. Přesto se vyškrábala na místa, kde míjející posádky teréních aut nechápali, co tam děláme a hlavně jak jsme se TAM kruci dostali 😀

Minulé léto (2015) jsme podnikli zatím nejdelší moto-cestu a během necelého měsíce zdolali 11.626km severem Turecka do Gruzie a přes východ a jih Turecka zpět. Cesta byla nezapomenutelná a jsme neskutečně rádi, že jsme jí ještě stihli, protože dnes je situace v tamním regionu zas o dost horší. Viděli jsme nádhernou přírodu, architekturu a starobylé památky a zejména zažili spoustu hezkých setkání s neskutečně milými a pohostinnými lidmi.

Některým z vás je možná naše Matylda povědomá – a není se co divit… na podzim minulého roku nám jí nějaký hajzl ukradl u baráku. V naprostém zoufalství jsem pustila do světa internetu a hlavně na FB prosbu o nalezení. Pověsila jsem tuto zprávu s fotkami úplně všude – do cestovatelských skupin, ke kamióňákům, k motorkářům, k Žlutým trabantům…a sdílelo to neskutečných několik tisíc lidí. ZNOVU TÍMTO DĚKUJI A NEPŘESTÁVÁM BÝT VDĚČNÁ!!! Za tři dny jsme naše autíčko našli díky jednomu telefonátu a všímavosti dotyčné. Stálo zaparkované 5km od nás a asi čekali, jestli v sobě nemá zabudovanou GPS, než ho definitivně odvezou (nemělo). Ten den se stal zázrak a já od té doby věřím na Mikuláše 😀 Dá se říct, že zabezpečenější motorové vozidlo než naše Matylda v současné době neexistuje 🙂 🙂 🙂

Největším snem do budoucna je velká cesta do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu a Kazachstánu, kdy nebudeme tlačení časem. Snad se nám to také jednou podaří. Země jako Španělsko, Portugalsko, Irsko, Skotsko a Skandinávii si necháváme v záloze na stáří. Když počítám ještě všechny země „v doletu“, které musíme rozhodně taktéž vidět…budeme muset žít tak nejmíň do 300 let 🙂 Přejeme vám spoustu krásných cest! M&M&M

Kontakt:
fb: Monika Židlická

Pavol a Monika na cestách

Ahojte výletníci…

Rozhodol som sa tiež trošku prispieť do motonomádskeho mlyna. S priateľkou Monikou veľmi radi cestujeme. Na nie typickom cestovnom aute Mazde 2 sme prešli prakticky celú západnú Európu od Tarify až po Bospor. Chceli sme sa ísť pozrieť na miesto môjho bývalého pôsobiska Cyprus, ale klasické dovolenky cez cestovku nás nelákajú tak sme sa rozhodli, že to skúsime na malej Mazde. Prešli sme cez krásnu Kappadokiu až na Cyprus a späť a veľmi sa nám to páčilo. Aj keď slovenský veľvyslanec v písomnom stanovisku tvrdil, že je nemožné sa dostať z Turecka na Cyprus, tak sme to v pohode dali. Po pár menších či väčších výletoch sme sa s kamarátom Martinom Zimanom rozhodli, že by to chcelo nejaký väčší výlet. So Šuflíkom – rozumej Subaru Libero, trojvalec s objemom 1,2 litra sme sa prihlásili na Mongolrally, krásny trip do Ulaanbaataru. Cez Turecko, Irán, Turkmenistan, Uzbekistan, Kazachstan, Rusko nás verný Šuflík doviezol do Mongolska a cez Mongolsko aj do Ulaanbaataru. Potom nás čakala už len maličkosť – cesta domov do Novej Bane. Výletík to bol fajn ale malá kopa pýta viac. S priateľkou Monikou sme po nie dlhom uvažovaní, vybavení potrebných formalít sadli do môjho daily driven Golfu III syncro a vydali sa opäť cez krásnu tureckú Amasiu do Gruzínska. Keďže sme išli na starom hroznom nepeknom, ale úplne spoľahlivom golfe, nazvali sme náš výlet Groznyjgolf… Symbolicky končiaci v hlavnom meste Čečenska, neslávne známom Groznom. Ešte sme stihli cez Port Kavkaz prejsť na vtedy ešte ukrajinský Krym. Pekné pláže, príjemné ceny… No skrátka fajn… Čo viac si môže človek priať? Toľko vo veľmi stručnom výcuce náš motonomádsky život. Momentálne si užívame rodičovské povinnosti, ale naša malá dcérka Monika je tiež dušou motonomádka takže si s ňou zatiaľ užívame komfort a bezpečnosť starej dobrej Európy… Ale dokedy?

Na Babette po svete

Sme len štyria študenti, máme len štyri Babetty a v hlave plno bláznivých nápadov, ktorými chceme dokázať, že na Babette sa dá dostať aj ďalej než za prvú dedinu (oveľa ďalej =D ).

Cestovať na Babettách sme začali už v roku 2012, no boli to len také menšie výlety. Na našu prvú expedíciu – do Moldavska a k Čiernemu moru – sme vyrazili roku 2014. Zdolali smeznámu Transfăgărășan road v Rumunsku (2034m n.m.), prvýkrát sme videli more zo sedla Babetty a prvýkrát sme mali otlaky medzi polkami.

Pretože nám šliapanie do 2034m n.m. dalo zabrať a 34 dní na 4000 kilometrovej ceste sa nám zdalo veľa, rozhodli sme sa v roku 2015 vyraziť do Ázie – 50 dňovú, 5000 kilometrovú cestu plnú stúpaní (až do 3190m n.m.). Takmer dva mesiace sme sa parili v 40°C horúčavách, za jazdy z nás trhali batožinu psy (plný plyn do kopca..), policajti s radarmi nám ukazovali nech pridáme a prešli sme 10-krát hranice s falošnými dokladmi a arménskou lebkou. A ešte nás 2-krát otočili na hraniciach, pretože Babetta nemá ŠPZ a naše doma vypísané techničáky sa hraničiarom občas nepáčia (asi preto, že Láďa má rukopis škôlkára).

Cestopis:
goo.gl/fkwFg6
Facebook:
facebook.com/nababetteposvete

Nissan Serena (Naty a Peťo)

Ahojte Overlanďáci, radi by sme predstavili našu skromnú cestovateľskú posádku. Voláme sa Peťo a Naty a na spoločné cestovanie sme sa dali v roku 2012. Ako to býva zvykom pri cestovateľských začiatkoch, prvý spoločný výlet sme absolvovali po známych bodoch v Rumunsku, kde sme však kvôli práci zotrvali len pár dní. Našim prepravným vozidlom vtedy bola Toyota Corolla. Nadchlo nás to natoľko, že o rok nasledovala výprava za severný polárny kruh do Nórska, pri ktorej nám už robil prístrešok nad hlavou BMW 5 Touring, ktorého sme si zámerne kúpili, aby sme v ňom mohli prespávať počas našich ciest. Pôvodný plán bol prespávať v stane, avšak po zistení, že sa dajú sedačky a všetok náklad, ktorý sme so sebou brali v aute poskladať do primeraného tvaru, sa z auta stala pojazdná spálňa 🙂

Keďže veľa pekných miest sa nachádza práve mimo ciest a cestovanie autom nás bavilo stále viac, tak nasledovala výmena auta. Od začiatku roku 2014 nám robí spoločníka Nissan Serena, ktorý sme si svojpomocne  upravili na pohodlné spanie pre dvoch. Úložné priestory a viac miesta nám umožňovali vydať sa aj na dlhšie trasy bez potreby navštevovania hotelov a tak sme v lete 2014 navštívili Albánsko, no popri tom sme si pozreli  všetky krajiny na Balkáne. Pokračovali sme do Grécka a cez Macedónsko späť domov. Keďže nás po návrate domov svrbeli päty, na jeseň toho roku sme sa vydali ešte na kratšiu dovolenku do Turecka. Samozrejme, ako inak, s našou Serenou. Pri návrate nás mierne potrápila, keď sa rozhodla, že kardanový kríž naplnil svoje poslanie, a tak sme súrne museli riešiť opravu v Canakkale. Oprava sa vydarila a tak sme sa šťastne vrátili domov. V roku 2015 sme opäť pridali na kilometroch a čase a vydali sme sa na 6- týždňový výlet okolo Čierneho mora, počas ktorého sme navštívili Ukrajinu, Krym, Rusko, Gruzínsko a Turecko. Autíčko tentoraz vydržalo cestu bez akýchkoľvek problémov, a to Vám poviem že sme sa s ním vytrepali na pekne divoké miesta, kedy už sa aj miestni chytali pri pohľade na nás za hlavy. S autom sme spokojní a neplánujeme do budúcnosti zmenu. Pokiaľ nám bude priať voľný čas, tak by sme v blízkej budúcnosti radi šli pozrieť do KirgizskaTadžikistanu, nakoľko počet cestovateľov, ktorí navštívili tieto krajiny sa zvyšuje a s nimi aj pozitívne skúsenosti. Snáď naberieme inšpiráciu práve na festivale Overlanďákov. Uvidíme čo nám prinesie rok 2016 🙂

Na Lade všade

Ahojte!

Veľa ľudí sa nás neustále pýta na náš jesenný trip Talianskom, preto sa pokúsim trochu Vám ho priblížiť.

Chceli sme spolu stráviť aktívnu dovolenku, preto sme sa vybrali na návštevu k mojej kamarátke do Kalábrie. Namiesto lietadla sme však vzhľadom na veľkú vzdialenosť zvolili netradičnú formu prepravy – autom, ale nie hocijakým. Naša LADA 2102 sa prejavila ako dôveryhodný a spoľahlivý člen rodiny.

Celý náš trip sme plánovali kým sme boli pracovne odcestovaní v zahraničí a Lada bola zakúpená na Bazoši v nepojazdnom stave, domov nám ju doviezli na odťahovke a na dvore čakala, kým sa nevrátime zo zahraničia. Dva týždne sme strávili prípravami a intenzívnou prácou na aute.

Lada dostala overený motor 1,5 aj s odľahčeným duralovým zotrvačníkom z našej nedeľnej Lady 2103, 5-kvaltovú prevodovku a dlhší diferenciál s pomerom 4:1 (pre väčšie pohodlie na diaľnici a menšiu spotrebu). Ďalej boli kompletne vymenené brzdy (okrem bubnov) a poopravovaná elektrika. Pôvodné ostali len čapy, ktoré sa začali extrémne ozývať po 1500 km a museli sme ich vymeniť po ceste 😀 Výbavu sme doplnili o 2 záhradky na streche, spáľňovú úpravu s rozkladacou posteľou a záclonkami, teplovzdušné Webasto kúrenie, digitálny teplomer a 3 zapaľovače, aby sme udržali naše 4 telefóny a Gopro stále nabité.

Počas nášho tripu sme chceli spoznať čo najviac známych talianskych miest a myslím, že zámer nám vyšiel. Pre zábavnejšie blúdenie mestami sme si zrenovovali dva staré bicykle – Sobi 20 a skladačku Esku, tie sme naložili na záhradku a vydali sa na cestu.

S Ladou sme strávili krásnych 18 slnečných dni na cestách, spravili neuveriteľných 5 800 km a spállili 490 litrov benzínu. Navštívili sme Benátky, Florenciu, Pisu, Rím, sopku Vezuv, Pompeje, Positano, Tropeu, sicilsku Taorminu, Cataniu a Syrakúzy a po ceste domov sme sa zastavili v Matere, Alberobelle a San Maríne.

Spoznali sme kultúru jednej z najkrajšich a najpestrejších krajín sveta, povestný temperament Talianov, ich chaotickú premávku, kde sa nepoužívajú smerovky a značky nemajú žiadny význam, ochutnali výbornú taliansku kuchyňu a pravú pizzu a na vlastné oči sme videli bohatstvo severu a biedu a chudobu južnej časti krajiny.

Náš prvý trip na LADE 2102 sme ohodnotili na výbornú, zanechal v nás kopec neopakovateľných zážitkov, nových skúseností a úplne iný pohľad na trávenie dovolenky.

Preto už dnes plánujeme ďalší trip, tentokrát jarný, POĽSKO 2016. Naďalej nás môžete sledovať na našej FB-stránke NA LADE VŠADE a ak sa chcete tripu zúčastniť s nami, stačí dať vedieť 🙂

Kontakt:
facebook: naladevsade

Biele Čudo

Sme československý team – my dvaja a pes. Náš Unimog – Biele Čudo, ako ho kedysi pomenoval náš kamarát – sme si stavali dlhých päť rokov, tu na Slovensku. Po predošlom cestovaní vo Fiate Talento, hrabaní sa z každej lúky a kaluže sme vedeli, že potrebujeme 4×4. A pretože to nie je len o cestovaní ako takom, ale celkovo o našom životnom štýle, pri ktorom sa snažíme byť čo najviac vonku, pri lese, muselo byť dostatočne veľké, aby sa do neho vošlo všetko to haraburdie, čo so sebou vozíme sem a tam.

Behom našich dvoch väčších ciest, ktoré sme doposiaľ Unimogom podnikli, sme v roku 2013 brázdili 4 mesiace Maroko a rok na to 6 mesiacov Arménsko, Gruzínsko a späť.
A čo dalej? Momentálne neplánujeme nijakú dlhšiu cestu, pretože sme objavili peferktný parking tu na Orave.
Tak určite sa za nami v lete zastavte v našom Basecampe – máme naj výhľad na svet, chillbar a parking for free.

Zuzana a Jakub

Kontakt:
facebook.com/biele.cudo
facebook.com/basecampkubinska

Africa Expeditions – Expedice divoká Afrika

Zdravíme všechny čtyřkolové ale i dvoukolové výletníky!

Jsme pár, Andrea a René, který tak nějak již více než 10let tráví čas na cestách a domu si skočí odpočinout 😉 .
Poznali jsme se na Novém Zélandu kde jsme oba dlouhodobě pobývali (Renda s Nissan Terrano a já s Mitsubishi Gallant) a pak to začalo… Procestovali jsme spolu Skandinávii, Britské ostrovy a kousek Evropy, to vše jen malým osobákem. V roce 2007 jsme si konečně po finančních přípravách a plánování pořídili našeho Čmeláka, vypiplali ho, dopřáli mu novou figuru a rok po té v 2008 jsme odjeli na dlouhou cestu napříč Afrikou z Karlových Varů až do Kapského města. Z plánovaných 6ti měsíců cesta nakonec trvala měsíců 10 a Čmelák se do Česka už nepodíval, jako přechodný domov najezdil již téměř 120tisíc km.

Vracíme se do Afriky každoročně a v posledních třech letech i dvakrát, v zimě na sever do Sudánu a v létě na jih od JAR až po Zambii. Letošní léto budeme trávit na výpravě dlouhou cca 18tisíc km a povede z JAR přes Mozambik, Malawi, Tanzánii, Zambii, Botswanu a Zimbabwe zpět do JAR. Původně bylo v plánu místo Tanzánie Kongo, ale vízová buzerace a cena na týdenní návštěvu se nevyplatí.

Máme za sebou již několik cest po Africe a k tomu africkému již „teenageru“ jsme si k cestám po Evropě a okolí pořídili druhé „dítě“ VW Transportér T4 syncro 2.4D dlouhá verze pro vestavěnou postel 😉 .

Nissan Patrol K260
Rok: 1992
Vlastnosti: 2.8TD, 4×4 přední uzávěrka, motor bez elektroniky, hmotnost expediční 2.9t
Karoserie: krátká Hardtop
Úpravy:  r. 2008
Expediční úpravy a vybavení – duální bateriový systém, podvozek OME, rám a střešní zahrádka s přídavnými světly a držáky na hever a lopatu, střešní stan, pevnostní nárazník přední i zadní model ARB vs Kaucký Roman 😉 s přídavnými světly a držákem kanystrů a rezervy, naviják k variabilnímu použití, safebox, měnič napětí, zásuvkový systém, 12V zásuvky, lednice Engel, atd…

Kontakt:
www.divokaafrika.cz
facebook.com/anythinginafrica

Fiatkári 126 Bratislava

Ahoj všetci.

Sme partia nadšencov značky vozu Fiat 126p a jeho variácií. Po väčšine naše prvé auto. Je to dvojvalec, chladený vzduchom. Bubnové brzdy vpredu aj vzadu a objem 650 ccm. Niekoľko rokov sme sa učili, spoznávali naše male terénne užasné zázraky na 4 kolesách. Postupne sme ich vylepšovali a opravovali. Celý čas sme uvažovali nad veľkou cestou, hlavne sme sa chceli dostať k moru. Padlo rozhodnutie 2006, že toto leto to dáme… Z pôvodných asi desiatich nadšencov sme vyrazili dve posádky nabalení dielmi so všetkým potrebným, značne obmedzeným rozpočtom a bez nejakého plánu. Približný smer Chorvátsko, ale nakoniec sme sa dostali až na ostrov Hvar. Krížom cez Maďarsko, Chorvátsko – a hlavne mimo diaľnic. Po starých cestách a podla starých máp. Ďalšie leto prišlo na rad Rumunsko, ďalšie roky Taliansko a tak podobne. Momentálne sme všetci uložení na zimný spánok – deti a rodina, a chystáme naše autá na ďaľšie cesty. Romčo, Škrko, Stanka, a ja Feri.

Kontakt:
www.skrato.szm.com