Cruising Nomads

Oba rádi a hodně cestujeme a vždy, ať se člověk dostane kamkoliv, zůstává touha jet ještě o kousek dál a poznat víc. Z každé dovolené však bylo potřeba vrátit se zpět domů, do práce, za povinnostmi. Delší expedice zůstávala dlouho v říši snů. Ale sny se naštěstí občas plní! A je tomu už tři a půl roku, co jsme vyrazili na cestu kolem světa.

Plán cesty není zrovna detailní, držíme se svého motta „hlavně to nepřeplánovat“ a když na to přijde, máme rádi překvapení a rádi bloudíme. Vyrazili jsme s představou, že za dva roky jsme doma jak na koni. A jsou to tři a půl a my nejsme ještě ani v půlce. V první etapě cesty jsme to vzali z rodné Ostravy jižní cestou přes Turecko, Írán a Pákistán do Indie, do té nejpodivnější a největší přelidněné země jižní Asie. Po všem, co jsme doposud viděli, zážitky z Indie, především díky indům samotným, zůstávají, co do intenzity, stále na prvních příčkách hitparády. Pár měsíců jsme se trápili s povolením vstupu do Barmy, vyzkoušeli všechny možné způsoby, jak se do země za rozumný peníz dostat vlastním autem (indicko-barmská hranice je uzavřena), abychom nakonec stejně zaplatili hříšné peníze jako všichni ostatní, kteří chtějí do Barmy autem. Z Thajska jsme si odskočili na dovolenou domů do Čech a v září 2013 zahájili druhou etapu naší cesty – jihovýchodní Asii a dál. Původně bylo v plánu procestovat státy jihovýchodní Asie a pak nahoru přes Čínu, Mongolsko a Rusko do Severní Ameriky.

Plány se mění a byrokratická mašinerie některých zemí tomu více než napomáhá. A tak se stalo, že místo Mongolska jsme náš nomádský příbytek poslali rovnou ze Singapuru na západní pobřeží Spojených států. V mezičase, kdy nám auto křižovalo vody Tichého oceánu, jsme se zastavili v Japonsku a Koreji. V květnu 2014 jsme po prvních, nikoliv však posledních peripetiích s americkými celníky vyzvedli auto z přístavu v Tacomě a vyrazili objevovat krásy severní Ameriky.

Po totálně přelidněné Asii jsme si užívali stovky kilometrů liduprázdných a divokých území Kanady a Aljašky. V létě 2015 jsme dojeli až na nejsevernější bod Ameriky (Prudhoe Bay, Aljaška), kam se dá dojet po cestě a od té doby pomalu kličkujeme na jih (toho času v Mexiku), až k tomu nejjižnějšímu bodu, do Ushuaia v Argentině. Z Argentiny máme v plánu přeplavat na jih Afriky a tudy nějak prokličkovat nahoru domů do Evropy. Na jak dlouho to ještě plánujeme? Kdo ví. Jak už to s plány bývá, nakonec může být všecko úplně jinak. Uvidíme.

Krátké videjko:
http://bc.ctvnews.ca/video?clipId=581519&binId=1.1184694&playlistPageNum=2

Camper:
Typ: MAN 9.136 FAE
Rok: 1988
Přestavba: 2010, Holandsko
Vlastnosti: 5,7l diesel, 4×4 (50:50), přední uzávěrka, redukce rychlosti, jednoduchý atmosférický motor bez elektroniky
Váha: 9 tun
Dojezd na nádrž: cca 2.500 km
Jméno: Bartolomeus (zděděné po první posádce)

Kontakt:
http://www.cruisingnomads.cz/
https://www.facebook.com/cruisingnomads/

Japonsko Škodovkou

Jak se tlačí Škodovka přes hranice? Proč je v Pobaltí tak málo skautů? Co všechno dokáží Rusové svařit a proč se v Rusku neopravují silnice? Jak se nakupuje podle obrázků a kolik v Japonsku stojí „svíčková z tuňáka“?

Možná vás takové otázky nezajímají a možná máte jiné… Tak neváhejte vyrazit do světa a hledat vlastní otázky, odpovědi i zážitky… A pokud náhodou vyrazíte do Ruska nebo Japonska, rádi vám poskytneme alespoň pár odpovědí do začátku!

kontakt:
www.japonskodovkou.cz
www.facebook.com/japonskodovkou/
japonskodovkou@skaut.cz

IvanO MAN

Obytným autom som jazdil už strašne dávno, vždy ma fascinovala tá relatívna sloboda, ísť kam chcem, kedy chcem, zastať kde chcem. Napred som si obyťáky prenajímal, neskôr vlastnil Adriu, potom Hymer no a nakoniec som to posunul na iný level, postavil som expedičný obyťák na podvozku MAN 4×4, ktorý mi umožnil cestovať aj do menej rozvinutých krajín, kde je síce menej asfaltu, ale o to krajšia a nedotknuteľnejšia príroda.
Precestovanú mám samozrejme prakticky celú Európu, ďalej viackrát Rusko, potom Kazachstan, Uzbekistan, Tadžikistan, Gruzia, Arménsko, Turecko, Tunisko, Maroko, Albánsko. No a tento rok je v pláne Mongolsko.
Ak by niekoho zaujímalo, veľa toho mám na mojej stránke samozrejme vrátane spústy fotiek vo fotogalérii.

Na šrote cez Pamír

Kúpili sme náš šrotík – Favorit 136L a vyrazili sme smer východ.
Nikto nám neveril, že vôbec prekročíme hranice Ukrajiny a my sme sa preprdkadli až do Tadžikistanu. Trasu sme si vymýšľali po ceste, no niekedy ju pre nás skonštruovali colníci, alebo povodeň. S autom sme sa zoznamovali za jazdy, napríklad v zápche v centre Kyjeva, keď nám vyvrel chladič, uprostred púšte, keď nám záhadne skapínalo, nešlo naštartovať a my sme nemali ani len pitnú vodu, alebo v noci pod terénnym priesmykom Bohom zabudnutého pohoria uprostred Kirgizska keď zrazu prestal šrot jazdiť.

A takto sme sa my – traja študenti madžgali skoro dva mesiace v aute bez klimatizácie pri teplotách 45°C, aby sme prešli 18 000 km cez krajiny, kde 200 km nie je pumpa, cez hory, kde sa už ťažko dýcha, alebo cez vojnové oblasti, ako Čečensko, Osetsko, Dagestan, alebo Náhorný Karabach.

Ak chcete aj vy dostať od každého druhého policajta melón, otočiť prevrátené gruzínske auto naspäť na kolesá, ak chcete obedovať ruské zmrzliny za 2 centy, alebo byť zobudení o 4 ráno na streľbu z guľometu, neváhajte a vydajte sa na cestu tak, ako my!

Kontakt: www.facebook.com/SrotomSvetom

Northern Slovakia 2 Northern India

Volám sa Jirka Janeček a spolu s manželkou Dankou je našim veľkým koníčkom cestovanie. Našim snom bola dlhé roky overland cesta do Austrálie. Keď nám odrástli deti, zistili sme, že nastala ta správna doba, kúpili a upravili sme „vhodné“ auto na cestu, zredukovali ciel cesty na sever Indie-Ladakh a vyrazili. Plán bol jednoduchý, mesiac cesta tam cez Turecko, Irán a Pakistan do Indie, mesiac poznávať Ladakh a mesiac cesta späť. Overland Austráliu sme si nechali na inokedy 🙂

Naše expedičné auto:

Hyundai H1,  r.v. 1998, 2,5TD, 59 kW

Úpravy minimálne, vnútorný priestor prerobený na bývanie, skvelá voľba boli pneu BF Goodrich AT, nemali sme ani jeden defekt.

H1 je dostatočne robustné a jednoduché auto aby sa dalo kdekoľvek opraviť, čo našťastie ani nebolo treba. Jediným mínusom je výkon, a to hlavne vo väčších výškach. Hovorí sa, že na 1.000m výšky klesá výkon o 10%. Nad 5.000 m.n.m. o čo viacej dymilo, o to menej ťahalo 🙂

Kontakt:

https://www.facebook.com/Northern-Slovakia-2-Northern-India-335774176489310/

Tatra 805 historic team

Tatra 805 historic team vznikl po první velké cestě uskutečněné mezi. 6.10-6.12.1989 do severní Afriky s vozem Tatra 805 expediční upravené pro pobyt pětičlenné posádky v přírodě.
Byla to poslední expedice která vyjela ještě ze zádrátovaného Československa.  Když se vrátila, svět se měnil a s tím přišla i možnost více a jednodušeji cestovat. Z původně jednoho projektu tak při další výpravě na Podkarpatskou Rus vzniká nápad vyrazit na východ. Po expedici Atlas 89, tak vzniká Asie 03. Zde na nejvýchodnějším místě cesty v Ulaan Baataru potom nápad na další cestu, tedy do Austrálie. Ta pod názvem Austrálie 05 má podtitul „Po stopách Dr.Bauma“. Poněkud delší časový odstup byl zapříčiněn komplikacemi s transportem na poslední A , tedy do Jižní Ameriky. Na druhý pokus se to daří. Po dvou měsích posádka končí ve Venezuelském Caracasu. Odtud není úniku. Posádka se vrací do Evropy bez auta. Po několika týdnech se tam znovu vrací Duše celého projektu a jediný účastník všech cest Petr, který s Danem Přibáněm převáží zatopenou Guanou do Georgetownu, odkud odplouvá Tatra do Evropy. Uzavírá se tak 22 let velkých výprav s Expediční tatrou.Těch akcí, kterých se účastnila Expedička bylo více.

Kontakt: www.volny.cz/t805.

 

Asie – Avie

Až devět bláznů se vleze do naší Amálky – Avie A31 turbo, rok výroby 1974 – a taky, že jsme jezdili a hodláme dále jezdit v devíti lideich. Je to takový zajímavý sociální experiment, ale hlavně to je kupa srandy.

Proč Avie, proč Mongolsko jako naše první cesta? Proč ne? Věděli jsme, že Avie nejsou žádné ořezávátka, že zvládly a zvládají hodně. A taky mají dost ekonomický provoz, na asfaltě, po rovině žere tak 13 litrů, samozřejmě v terénu, kopcích to žere více – a kolik žere váš osobák 🙂

Naše cesty nejsou jen o trhání kilometrů, jsme taky hodně blázni do různých outdoorových aktivit, v navštívených zemích lozíme po kopcích, horách s bágly na zádech. Avie toho uveze hafo, takže do Mongoslska s námi třeba putovaly dva nafukovací vodácké čluny a do Afriky čtvery lyže 🙂

Po Mongolské anabázi jsme ještě dali Maroko a Západní Saharu nebo loni v létě Skandinávii a Poblatí. No a na příští rok jsme si vymysleli jihoamerickou šílenost:) Tož se mrkněte k nám na FB stránky, je tam kupa informací, fotek i nějaké to video z minulých výprav.

Kontakt:

https://www.facebook.com/Asie-Avie-451314858288671/

LADA Svetom

LADA Svetom je apolitické a veľmi nerozumné zoskupenie zložené z dopotených šoférov, posadnutých krútiť volantom a zbytočne nezastavovať. Máme zvrátený plezír z hádania sa s policajtami a so zjednávania úplatkov na hraniciach. Málokedy zastavíme pri nejakej významnej pamiatke a keď už, tak len tak na vyčúranie a zo tri fotky. Vyhľadávame teda skôr len dobrodružstvo a dočasný pocit slobody. Romantiku a lásku si od cestovania nesľubujeme…cestujeme väčšinou traja chalani, takže by to bolo dosť teplé 😀.
Žiguľa, konkrétne VAZ 2105, menom Vasiľ, bola voľbou z rozumu. Hľadali sme lacnú vehikel, ktorý prežite všetky útrapy a dokáže ho opraviť každý Jožko s pár kľúčmi a zváračkou. V tomto smere splnil kritériá dokonale. Prešli sme s ním najprv Balkán, kde mu už na ceste tam odišli brzdy. Alebo okruh okolo Kaspiku, kedy sme si ho v Teheráne nechali ukradnúť od chlapíkov s nožmi. A naposledy sme dali cestu skrz Západnú Afriku, z Horného Vadičova až do Libérie. Tu nám ho neukradli, lebo sme si na túto cestu kúpili fejkového Vasiľa, tzv. repliku. Doma kúpené za 150€, v Libérii predané za 500 dolárov. Kšeft ako sviňa 🙂