Monika & Martin & Matylda

Ahoj moto-tuláci 🙂

Jmenujeme se Monika a Martin, jsme z Prahy a už pár let nás všude statečně a věrně doprovází naše modrá Matylda. Milujeme cestování… hned třemi způsoby – vandry po Čechách, výpravy s Matyldou a cesty s báglem…dál než dojede auto (limitem je hlavně čas) – zatím jsme prošmejdili v JV Asii Laos, Thajsko a Kambodžu.

Počátky našeho toulání spadají do přelomu 80. a 90. let, kdy jsme jezdili na vandry s usárnou a celtou. Potom co přišly děti, jsme dřevěnou postýlku nastěhovali do stařičké obytné Avie „Aviví“ a v toulání dalších pár let pokračovali takto. Náš rádius se zvětšil AŽ na Slovensko!!!

Další etapou byl kombík Ford Escort… kam jsme se v případě nepřízně počasí vešli i všichni čtyři…naše rodina včetně dětí se stávala stále odolnější 🙂. V této etapě jsme důkladně projezdili Alpy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu. Čím byly děti větší, tím byly sice odolnější, ale zároveň také zabíraly víc místa.

Takže v roce 2008 jsme začali hledat to pravé obytné autíčko pro naše další cesty. A protože naše začátky v obytné Avii byly nezapomenutelné, bylo jasné, že hledáme bydlíka – tak malého, aby podjel klandry na cestičkách vedoucích k moři (které tam brání vjezdu karavanů). Tak krátkého, aby na trajektech spadal mezi osobáky a měl to levnější. Tak spolehlivého, aby nás nikdy někde nenechal a samozřejmě tak velkého, aby se dal uvnitř dobře upravit a obývat. Bohužel tenkrát jsme byli zelenáči a na jeden (z dnešního pohledu) nejdůležitější prvek jsme zapomněli – a to, aby auto bylo 4×4 🙁

Pořídili jsme si osm let staré, modré autíčko s čitelnou historií života – v garáži u důchodců, kteří ho velmi pěkně opečovávali. Dovnitř auta jsme svařili kovovou odklápěcí konstrukci, která byla vymyšlená přímo na míru tak, aby se pod ní vešly bomby s vařičem, dva 20l. kanistry na vodu a sprchu, přepravky s jídlem, oblečení a zásoby vod a piv na cestu. Tím začalo to skutečné cestování. Projezdili jsme křížem krážem Alpy, Korsiku, Sardinii, Sicílii, Itálii, Kalábrii, celé vnitrozemí Řecka a ostrov Peloponés.

Děti odrostly a od roku 2013 se touláme zase jen ve dvou…a má to své nesporné klady 🙂 Naše cesty tím získaly jasný off-roadový nádech a rádius se opět značně zvětšil. Nikdy jsme neměli rádi masový turismus a tak se cesty otáčejí stále více k východu. Albánie nás doslova uchvátila a ohromila svou nádherou a divokostí. Bohužel jsme tu poprvé narazili na naše terénní limity a museli se smířit s tím, že ač má naše Matylda statečné srdce „offrouďáka“, všude se prostě nedostane. Přesto se vyškrábala na místa, kde míjející posádky teréních aut nechápali, co tam děláme a hlavně jak jsme se TAM kruci dostali 😀

Minulé léto (2015) jsme podnikli zatím nejdelší moto-cestu a během necelého měsíce zdolali 11.626km severem Turecka do Gruzie a přes východ a jih Turecka zpět. Cesta byla nezapomenutelná a jsme neskutečně rádi, že jsme jí ještě stihli, protože dnes je situace v tamním regionu zas o dost horší. Viděli jsme nádhernou přírodu, architekturu a starobylé památky a zejména zažili spoustu hezkých setkání s neskutečně milými a pohostinnými lidmi.

Některým z vás je možná naše Matylda povědomá – a není se co divit… na podzim minulého roku nám jí nějaký hajzl ukradl u baráku. V naprostém zoufalství jsem pustila do světa internetu a hlavně na FB prosbu o nalezení. Pověsila jsem tuto zprávu s fotkami úplně všude – do cestovatelských skupin, ke kamióňákům, k motorkářům, k Žlutým trabantům…a sdílelo to neskutečných několik tisíc lidí. ZNOVU TÍMTO DĚKUJI A NEPŘESTÁVÁM BÝT VDĚČNÁ!!! Za tři dny jsme naše autíčko našli díky jednomu telefonátu a všímavosti dotyčné. Stálo zaparkované 5km od nás a asi čekali, jestli v sobě nemá zabudovanou GPS, než ho definitivně odvezou (nemělo). Ten den se stal zázrak a já od té doby věřím na Mikuláše 😀 Dá se říct, že zabezpečenější motorové vozidlo než naše Matylda v současné době neexistuje 🙂 🙂 🙂

Největším snem do budoucna je velká cesta do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu a Kazachstánu, kdy nebudeme tlačení časem. Snad se nám to také jednou podaří. Země jako Španělsko, Portugalsko, Irsko, Skotsko a Skandinávii si necháváme v záloze na stáří. Když počítám ještě všechny země „v doletu“, které musíme rozhodně taktéž vidět…budeme muset žít tak nejmíň do 300 let 🙂 Přejeme vám spoustu krásných cest! M&M&M

Kontakt:
fb: Monika Židlická

Asie – Avie

Až devět bláznů se vleze do naší Amálky – Avie A31 turbo, rok výroby 1974 – a taky, že jsme jezdili a hodláme dále jezdit v devíti lideich. Je to takový zajímavý sociální experiment, ale hlavně to je kupa srandy.

Proč Avie, proč Mongolsko jako naše první cesta? Proč ne? Věděli jsme, že Avie nejsou žádné ořezávátka, že zvládly a zvládají hodně. A taky mají dost ekonomický provoz, na asfaltě, po rovině žere tak 13 litrů, samozřejmě v terénu, kopcích to žere více – a kolik žere váš osobák 🙂

Naše cesty nejsou jen o trhání kilometrů, jsme taky hodně blázni do různých outdoorových aktivit, v navštívených zemích lozíme po kopcích, horách s bágly na zádech. Avie toho uveze hafo, takže do Mongoslska s námi třeba putovaly dva nafukovací vodácké čluny a do Afriky čtvery lyže 🙂

Po Mongolské anabázi jsme ještě dali Maroko a Západní Saharu nebo loni v létě Skandinávii a Poblatí. No a na příští rok jsme si vymysleli jihoamerickou šílenost:) Tož se mrkněte k nám na FB stránky, je tam kupa informací, fotek i nějaké to video z minulých výprav.

Kontakt:

https://www.facebook.com/Asie-Avie-451314858288671/