Dokolakolem

Jsme tři kamarádi, stále chodící motorkář René a dva vozíčkáři po úraze páteře s poškozením míchy a následným ochrnutím dolních a částečně i horních končetin, Filip a Tomáš jezdících na čtyřkolkách. Máme společného koníčka a to je cestování na motorce respektive čtyřkolce, poznávání dálek, kultur a lidí.

Známe se více jak deset let a podnikli jsme mnoho společných výletů za dobrodružstvím.

V roce 2013 jsme podnikli výlet kolem Černého moře, navštívili vysněnou Gruzii a nádherné hory Velkého Kavkazu. Touto cestou jsme si dokázali, že cestovat s vozíkem na čtyřkolce lze i na takové vzdálenosti a tak jsme se v roce 2014 rozhodli pokořit nejstarší, nejhlubší a největší zásobárnu sladké vody na světě, cestovatelskou metu – jezero Bajkal, ležící v jižní části východní Sibiře v Rusku.

Ve druhé polovině července jsme vyrazili přes Polsko a Bělorusko do Moskvy. Vzhledem k obrovské vzdálenosti k jezeru Bajkal jsme se rozhodli přiblížit se a zpestřit si cestu vlakem i se stroji po Transsibiřské magistrále. Lístky jsme neměli předem zamluvené, i když jsme měli informace, že bez rezervace se na vlak nedostaneme, ale vše dobře dopadlo. Pětidenní jízda vlakem utekla docela rychle a tak jsme se ocitli v Irkutsku, městě téměř na dohled od jezera. Dva dny jsme čekali na stroje, které jely jiným vlakem než my a pak hurá na Olchon, největší ostrov Bajkalu. Tam jsme strávili několik krásných dnů a projeli téměř celý ostrov. Jezero s křišťálově čistou vodou je nádherné, ale je třeba říct, že je hojně navštěvováno turisty, a tak opadá kouzlo nespoutané divočiny.

Odtud jsme zamířili dál na východ přes Ivolginskij dacan, buddhistický klášterní komplex a centrum buddhismu v Rusku, do Mongolska, země s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Přes hlavní město Ulánbátar jsme se vydali na západ severní cestou, která je prý nejkrásnější, ale nejnáročnější. Zde strávených 14 dní a 2 tisíce najetých kilometrů, většinou bez asfaltu, nám v pamětích utkvělo z celé cesty asi nejvíce. Nekonečné stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je stále kočovné pastevectví, stáda koz, ovcí a koní, typické mongolské jurty, chladné noci s oblohou pokrytou miliony hvězd, které u nás neuvidíte.

Po Mongolsku nás čekal přejezd ruského Altajského kraje s nádhernými horami a potom nekonečné pustiny obrovského, neosídleného Kazachstánu. Vyprahlá, placatá země, kde nepotkáte 400 km benzínku, určitě stojí za návštěvu, i když je krajina tisíce kilometrů stále stejná. Vypíchnout z této monotónní krajiny jde zastávka u vysychajícího Aralského moře se zbytky vraků lodí, které tam uvízly.

Během celé cesty jsme řešili, kudy to vezmeme zpět vzhledem k situaci na Ukrajině. Z časových důvodů a také vzdálenosti, kterou bychom museli ujet přes Gruzii, jsme se rozhodli vyhnout se oblastem, kde probíhají nepokoje a vzali jsme to severem Ukrajiny. Nezaznamenali jsme sebemenší náznak nějakého konfliktu a to ani na kyjevském Majdanu, kde minulou zimu hořely barikády.

Dá se říct, že cesta domů už byl takový rychlý přesun. Na konci září, po 70 dnech strávených na cestě, jsme se po 14 000 km ujetých po vlastní ose a 5000 km ujetých po Transsibiřské magistrále ocitli zdraví zpět na rodné hroudě a šťastni z toho, co jsme dokázali.

Co se týče technických problémů, krom několika „drobných“ závad stroje vydržely a dovezly nás až domů, i když dostaly pořádně zabrat. Zdravotní problémy se nám také vyhýbaly. Až na jednu spáleninu od ohně jsme neměli snad ani rýmu, a to jsme spali ve stanu i při mínusových teplotách.

Kontakt:
fb.com/Dokolakolem
Kanál YouTube: Dokolakolem

JedemKolem

Když se potkají dvě stejně naladěné duše, přináší to vlnu štěstí, pohody a klidu. Víte, že s tím druhým dokážete všechno, co budete chtít. My se potkali náhodou. Ono to tak asi bývá, že se ty životní poutě najednou protnou.
Mirka je už zhruba 10let v pracovním procesu. U toho dálkově vystudovala vysokou školu a snažila se cestovat, kam si troufla. Lákaly ji ale větší dálky, jenomže pro samotnou holku to byl risk, do kterého nechtěla jít.
Vojta si při vysoké přivydělával na lodi a pak naskočil jako IT inženýr do korporátního života. Každé léto sedl na motorku a někam se vydal. Omezoval ho ale počet dní dovolené v tom, jet někam fakt daleko po ose.
Teď si představte, že tlesknete a my dva jsme spolu jako jeden. Spousta ALE a KDYBY už není.
V zimě vznikají velké plány. Večery jsou delší, v televizi nic a vy vymýšlíte, co by, kde by. V zimě, rok a něco zpátky, jsme si plácli na to, že jednou pojedeme na motorce na delší dobu. Když sedíte nad mapou, odvaha nechybí. Vznikla tedy rovnou cesta kolem světa. Přizpůsobili jsme tomu spousty následných životních voleb a snažili se žít víc skromně. Kupovat minimum věcí a užívat si pohodlí domova, dokud to jde. Vojta prodal byt, Mirka auto a vytáhli jsme všechny úspory postrkané ve stavebkách a podobně. Bude nám to stačit? To nikdo neví a uvidí se.
Pár věcí ale víme jistě:

  • pojedeme na východ – nemusíme na začátku řešit přepravu přes oceán a díky Vojtovým minulým výletům už to tam trošku zná. Navíc jídlo je tam lepší.
  • pojedeme na BMW – jsou to naše milovaný stroje a na čem jiným, než na tom co máme rádi
  • zveřejníme svůj výlet – chceme být inspirací pro ostatní nebo jen pobavit při dlouhé chvíli. Někdo nemůže jet jako my. Má rodinu, hypotéku, zdravotní překážky nebo jiné důvody, proč nemůže. Pár takových kamarádů máme a jedem i za ně. Tím, že něco natočíme, vyfotíme, zažijeme a dáme o tom vědět, může jet vlastně každý s námi.

Únor. Současně, v jeden den, dáváme výpověď z práce. Oba pracujeme na snadno nahraditelných pozicích a pokoušet se tak pracovní proces jen přerušit nemá cenu. Naštěstí mají v práci pochopení a popravdě nám i závidí. Začal tedy pro nás měsíc a půl příprav, na které jsme se mohli plně soustředit.

Jak už jsme zmínili, jedeme na východ, nechceme jen přeletět Rusko, ale vzít to důkladněji. Navštívíme tedy Turecko, Gruzii a Arménii, Írán, státy Střední Asie nebo Mongolsko. Cestu bychom chtěli na podzim ukončit v Japonsku.
V době, kdy tento článek čtete, jsme už na cestě. Ne všechno se stihlo podle představ, drobné problémy se nám nevyhnuly, ale všechno důležité jsme zvládli vyřešit a ve slíbeném termínu slavnostně odjet.

Nakonec bychom rádi dodali pár věcí. Neklademe si za cíl být nejlepší nebo nejdrsnější, jedem si to užít. Nejedeme za něčí peníze, nestojí za námi sponzor, co hradí náklady na cestu. Stejně tak naše cesta nestojí na penězích od lidí. Velice si ovšem vážíme každé pomoci a proto na našich kufrech můžete vidět loga těch, kteří nás jistou formou podpořili.
Svezte se s námi i Vy! Sledujte nás na stránkách www.jedemkolem.cz, nebo na Facebooku – JedemKolem a těšte se na naše zážitky.

WayAway

Ahoj! 🙂

Rádi bychom se vám představili. Jsme Fanda a Kačka, dva mladí blázni, kteří se rozhodli splnit si svůj sen o cestě kolem světa na motorce. Vyrážíme 1. května z Čech směrem na Dálný Východ a cílem naší výpravy je samotný „konec světa“ – městečko Ushuaia v Patagonii. Čeká nás asi 22 zemí a více jak 55 000 km v sedle našeho železného oře. Pojedeme ve dvou na jednom stroji, což je u takto dlouhých výprav celkem rarita. Nemáme za zády žádný zkušený tým, jedeme sami, na vlastní pěst. Dlouhá léta jsme o tomhle smělém plánu jenom snili, až jsme si nakonec plácli a za pár dní konečně jedeme. 🙂

Na začátku bylo nutné řešit volbu vhodného stroje a v našem případě i jeho nezbytné úpravy. Je pravda, že jet se dá v podstatě na čemkoliv. Je to jenom otázkou vkusu, požadavků a peněz. My jsme si pro naše účely vybrali letité cestovní enduro BMW R 1150 GS. Aby motorka unesla nás dva a naši celoroční bagáž, muselo dojít k mnohým úpravám. Příprava stroje nám dala pořádně zabrat. Pokud vás zajímá, jak se taková motorka na tak dlouhou a namáhavou cestu připravuje, mrkněte se na náš článek zde.

Mnohem více nám ale dalo zabrat očkování. Teoreticky by nám stačilo pouze očkování proti žluté zimnici, které je na naší trase jediné povinně vyžadované. Ovšem my jsme se na základě rad od odborníka na slovo vzatého nechali očkovat ještě proti dalším pěti zákeřnostem. Ono se řekne 6 vakcín, ovšem nakonec celý očkovací proces zabral téměř půl roku a zhltnul nemalou sumu peněz (pokud vás zajímají detaily, hledejte zde).

Ze všeho nejvíc jsme se ovšem obávali byrokracie spojené s vyřízením víz. Nikdy předtím jsme víza řešit nemuseli, takže jsme netušili, do čeho jdeme. Světe, div se, ono to zas tak strašné nebylo. Na naší trase jsou pouze tři země, které vyžadují včasné vyřízení víz. Těmi jsou Rusko, Kazachstán a Mongolsko. Jako „prvocestovatelé“ bez špetky zkušenosti jsme se pro jistotu raději obrátili na agenturu, která poskytuje vízový servis do těchto zemí již řadu let a umí v tom, jak se říká, chodit. Na jejich stránkách jsme si stáhli pár formulářů, ty jsme vyplnili a spolu s našimi pasy je odeslali na jejich adresu. Zaplatili jsme zálohu a pak už zbývalo jen čekat. Za pár týdnů jsme měli pasy i s vízy doma. Takže námaha z naší strany minimální. A to jsme se té byrokracie báli jako čert kříže.

Právě teď, pár dní před odjezdem, se nacházíme ve fázi balení. Zabalit si ve dvou lidech do tří kufrů na tak dlouhou dobu je fakt oříšek. Nebylo zbytí, museli jsme jednat operativně. Nepromokavé vaky jsme přidělali všude, kam se dalo, a z naší motorky se tak rázem stala jakási variace na ověnčený vánoční stromeček.

A kudy všudy tedy povede naše cesta? Na cestě hodláme poměrně dost improvizovat a nechat se vést náhodou (anebo osudem, chcete-li). Limitováni budeme pouze termíny bezvízového styku v jednotlivých zemích a počasím. Takže plán trasy je provizorní a může se v průběhu cesty měnit o libovolný počet kilometrů. Trasu máme plus mínus stanovenou takto: Z České Republiky se vypravíme směrem na sever do Polska, a přes Litvu a Lotyšsko se dostaneme do Ruska. Tam budeme víceméně kopírovat trasu transsibiřské magistrály, vyjma odboček do Kazachstánu a Mongolska. Z Vladivostoku se přeplavíme do Jižní Korey a odtamtud do Vancouveru v Kanadě. Pokud tou dobou už na severu Ameriky nebudou padat trakaře, vydáme se na Aljašku. No a odtamtud už pak naše cesta povede více méně pořád na jih, až do argentinské Patagonie.

Pokud vás náš příběh zaujal, můžete nás sledovat na našich oficiálních stránkách www.wayaway.cz, anebo na Facebooku facebook.com/waywaycz. Budeme rádi za vaši podporu! 🙂

Mějte se, jak nejlíp dovedete. A jděte si za svými sny.

Fanda&Kačka
WayAway