Dokolakolem

Jsme tři kamarádi, stále chodící motorkář René a dva vozíčkáři po úraze páteře s poškozením míchy a následným ochrnutím dolních a částečně i horních končetin, Filip a Tomáš jezdících na čtyřkolkách. Máme společného koníčka a to je cestování na motorce respektive čtyřkolce, poznávání dálek, kultur a lidí.

Známe se více jak deset let a podnikli jsme mnoho společných výletů za dobrodružstvím.

V roce 2013 jsme podnikli výlet kolem Černého moře, navštívili vysněnou Gruzii a nádherné hory Velkého Kavkazu. Touto cestou jsme si dokázali, že cestovat s vozíkem na čtyřkolce lze i na takové vzdálenosti a tak jsme se v roce 2014 rozhodli pokořit nejstarší, nejhlubší a největší zásobárnu sladké vody na světě, cestovatelskou metu – jezero Bajkal, ležící v jižní části východní Sibiře v Rusku.

Ve druhé polovině července jsme vyrazili přes Polsko a Bělorusko do Moskvy. Vzhledem k obrovské vzdálenosti k jezeru Bajkal jsme se rozhodli přiblížit se a zpestřit si cestu vlakem i se stroji po Transsibiřské magistrále. Lístky jsme neměli předem zamluvené, i když jsme měli informace, že bez rezervace se na vlak nedostaneme, ale vše dobře dopadlo. Pětidenní jízda vlakem utekla docela rychle a tak jsme se ocitli v Irkutsku, městě téměř na dohled od jezera. Dva dny jsme čekali na stroje, které jely jiným vlakem než my a pak hurá na Olchon, největší ostrov Bajkalu. Tam jsme strávili několik krásných dnů a projeli téměř celý ostrov. Jezero s křišťálově čistou vodou je nádherné, ale je třeba říct, že je hojně navštěvováno turisty, a tak opadá kouzlo nespoutané divočiny.

Odtud jsme zamířili dál na východ přes Ivolginskij dacan, buddhistický klášterní komplex a centrum buddhismu v Rusku, do Mongolska, země s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Přes hlavní město Ulánbátar jsme se vydali na západ severní cestou, která je prý nejkrásnější, ale nejnáročnější. Zde strávených 14 dní a 2 tisíce najetých kilometrů, většinou bez asfaltu, nám v pamětích utkvělo z celé cesty asi nejvíce. Nekonečné stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je stále kočovné pastevectví, stáda koz, ovcí a koní, typické mongolské jurty, chladné noci s oblohou pokrytou miliony hvězd, které u nás neuvidíte.

Po Mongolsku nás čekal přejezd ruského Altajského kraje s nádhernými horami a potom nekonečné pustiny obrovského, neosídleného Kazachstánu. Vyprahlá, placatá země, kde nepotkáte 400 km benzínku, určitě stojí za návštěvu, i když je krajina tisíce kilometrů stále stejná. Vypíchnout z této monotónní krajiny jde zastávka u vysychajícího Aralského moře se zbytky vraků lodí, které tam uvízly.

Během celé cesty jsme řešili, kudy to vezmeme zpět vzhledem k situaci na Ukrajině. Z časových důvodů a také vzdálenosti, kterou bychom museli ujet přes Gruzii, jsme se rozhodli vyhnout se oblastem, kde probíhají nepokoje a vzali jsme to severem Ukrajiny. Nezaznamenali jsme sebemenší náznak nějakého konfliktu a to ani na kyjevském Majdanu, kde minulou zimu hořely barikády.

Dá se říct, že cesta domů už byl takový rychlý přesun. Na konci září, po 70 dnech strávených na cestě, jsme se po 14 000 km ujetých po vlastní ose a 5000 km ujetých po Transsibiřské magistrále ocitli zdraví zpět na rodné hroudě a šťastni z toho, co jsme dokázali.

Co se týče technických problémů, krom několika „drobných“ závad stroje vydržely a dovezly nás až domů, i když dostaly pořádně zabrat. Zdravotní problémy se nám také vyhýbaly. Až na jednu spáleninu od ohně jsme neměli snad ani rýmu, a to jsme spali ve stanu i při mínusových teplotách.

Kontakt:
fb.com/Dokolakolem
Kanál YouTube: Dokolakolem

Pavol a Monika na cestách

Ahojte výletníci…

Rozhodol som sa tiež trošku prispieť do motonomádskeho mlyna. S priateľkou Monikou veľmi radi cestujeme. Na nie typickom cestovnom aute Mazde 2 sme prešli prakticky celú západnú Európu od Tarify až po Bospor. Chceli sme sa ísť pozrieť na miesto môjho bývalého pôsobiska Cyprus, ale klasické dovolenky cez cestovku nás nelákajú tak sme sa rozhodli, že to skúsime na malej Mazde. Prešli sme cez krásnu Kappadokiu až na Cyprus a späť a veľmi sa nám to páčilo. Aj keď slovenský veľvyslanec v písomnom stanovisku tvrdil, že je nemožné sa dostať z Turecka na Cyprus, tak sme to v pohode dali. Po pár menších či väčších výletoch sme sa s kamarátom Martinom Zimanom rozhodli, že by to chcelo nejaký väčší výlet. So Šuflíkom – rozumej Subaru Libero, trojvalec s objemom 1,2 litra sme sa prihlásili na Mongolrally, krásny trip do Ulaanbaataru. Cez Turecko, Irán, Turkmenistan, Uzbekistan, Kazachstan, Rusko nás verný Šuflík doviezol do Mongolska a cez Mongolsko aj do Ulaanbaataru. Potom nás čakala už len maličkosť – cesta domov do Novej Bane. Výletík to bol fajn ale malá kopa pýta viac. S priateľkou Monikou sme po nie dlhom uvažovaní, vybavení potrebných formalít sadli do môjho daily driven Golfu III syncro a vydali sa opäť cez krásnu tureckú Amasiu do Gruzínska. Keďže sme išli na starom hroznom nepeknom, ale úplne spoľahlivom golfe, nazvali sme náš výlet Groznyjgolf… Symbolicky končiaci v hlavnom meste Čečenska, neslávne známom Groznom. Ešte sme stihli cez Port Kavkaz prejsť na vtedy ešte ukrajinský Krym. Pekné pláže, príjemné ceny… No skrátka fajn… Čo viac si môže človek priať? Toľko vo veľmi stručnom výcuce náš motonomádsky život. Momentálne si užívame rodičovské povinnosti, ale naša malá dcérka Monika je tiež dušou motonomádka takže si s ňou zatiaľ užívame komfort a bezpečnosť starej dobrej Európy… Ale dokedy?

Medvědi na cestách

Hospodský a bývalý památkář Martin a geografka a nadšená zahradnice Helena. Spolu se svérázným československým vlčákem Kibou se touláme po světě a pak se zase vracíme do našeho rodného Kokořínska. Máme rádi dobré jídlo a dobrý spánek a tak není divu, že se naším vzorem stali medvědi. A to nejen pro jejich elegantní styl života, kdy půlku roku prospí.  nás v různých formách provázeli celým dosavadním společným soužitím tak dlouho, až jsme se jimi prostě sami stali!

Proč cestujeme autem?
Když jsme přemýšleli, kam se bude náš cestovatelských životopis ubírat dále, shodou všech možných okolností jsme se rozhodli z větší části opustit romantický klapot železničních náprav a proudové motory moderních letadel a zaměřit se na pohyb po čtyřech kolech. Samotný přesun autem pro nás ale není cílem našich cest. Auto bereme pouze jako ideální dopravní prostředek, ovšem stále si stojíme za tím, že nic není nad pohyb vlastní silou. Neholdujeme brázdění lesních cest a horských pěšin na čtyřech kolech. Vždy raději vezmeme v údolí batoh na záda, opustíme náš pojízdný hotel a vyrazíme do kopců po svých!

Co máme za sebou?
Naše autocestovatelská vášeň netrvá moc dlouho, ale i tak jsme se zvládli podívat po krásných balkánských kopcích v Bosně a Hercegovině, malebné krajině italské Umbrie nebo hobitích kopcích anglického Walesu. Ale hlavně jsme v roce 2015 podnikli vysněnou cestu přes Polsko, Pobaltí, širé Rusko až do magického Mongolska a zpět domů přes pustý Kazachstán a krásný a hornatý Kyrgyzstán!

Kontakt:
www.medvedinacestach.cz
www.facebook.com/medvedinacestach

Retro Travel

Volám sa Michal Valtr.
Odjakživa ma bavilo cestovať, bádať po nových veciach a miestach. Veľkou záľubou sú pre mňa aj staré veci, ktoré často krát mnohí ľudia odpisujú. Spojil som tieto dve veci a rozhodol som sa cestovať na mojej motorke ČZ-175/487 z roku 1987. Tento rok som zdolal veľkú časť Balkánu a nazval som to cesta cez bývalú Juhosláviu. Moja trasa viedla cez Slovensko, Maďarsko, Rakúsko, Slovinsko, Chorvátsko, Bosnu a Hercegovinu, Čiernu Horu, Srbsko, Rumunsko, Maďarsko a domov na Slovensko.

Mnohí ľudia, ktorých stretávam, alebo poznám, tomu nerozumejú čudujú sa. Pár ľudí mi aj povedalo že som blázon. Prečo nejdem na novšej, lepšej motorke alebo prečo idem sám – aj takéto otázky počúvam často. Treba to vyskúšať a zakúsiť ten pocit, ktorý nezažijete nijak inak. Mám hrozne rád adrenalín a všetko nezvyčajné možno aj preto som s tím začal a budem v tom pokračovať 🙂

Ďalšia cesta po vlastnej ose sa pripravuje.
V roku 2015 som sa vybral na tejto motorke zdolať štát ležiaci ďaleko na východ od Slovenska, Mongolsko. Bolo to určite náročnejšie ako na prípravu tak aj na celkovú realizáciu no stálo to za to. Štáty Gruzínsko, Rusko, Kazachstan a Mongolsko ma vždy veľmi lákali. Čo bude ďalšia cesta? Všetky novinky nájdete na stránke Retro travel.

Kontakt:
www.facebook.com/retrotravel.SK
valtr88@gmail.com

Team PandaRaptor

Ahoj jsme tři cestovatelé Ondřej Demut, Alex Michal a Jirka Zadražil, které nadchla myšlenka Mongol Rally.

V roce 2014 jsme z Itálie koupili Fiat Panda s motorem o obsahu 0,9l a výkonem něco kolem 40 koní J a dali ho dohromady. Ještě v tomtéž roce jsme podnikli malou zkušební cestu z ČR do Chorvatska přes Alpy, abychom autíčko otestovali. V roce 2015 jsme pak vyrazili na Mongol Rally. Vyjeli jsme z Prahy směr Goodwood, kde byl oficiální start. Z Goodwoodu jsme se chtěli jižní trasou dostat do Mongolska. Bohužel jsme po projetí Rakouska, Maďarska, Srbska, Bulharska, Turecka, Gruzie a Arménie nebyli vpuštěni na území Ruska. Cesta tak pro nás skončila na hranicích Gruzie a Ruska. Panda všechno zvládla na jedničku a teď plánujeme další akce.

Jen tak na okraj Alex je nejmladším členem teamu, co kdy jel Mongol Rally. V době cesty mu bylo 14.