Expedícia Myjava – Ojmjakon 2016

Ojmjakon je dedina v republike Jakutsko v Rusku. V roku 1926 tu bola nameraná rekordne nízka teplota -71,2°C. V zime tu bežne teploty klesajú až na -60°C, v lete zas vystúpajú na +30°C.

Dlžka trasy expedície bola 21 000 km, z toho 2 200 km po NECESTÁCH a NEMOSTOCH z Bratska do Tyndy (Sibír) a po moste cez rieku Vitim.

Kontakt:
http://vladivostok.webnode.sk/expedicia-ojmjakon-foto/
http://reflex.markiza.sk/aktualne/1848445_z-myjavy-na-najchladnejsie-miesto-na-svete
vladivostok@zoznam.sk




Kolem světa Žigulem

„Hej kámo, příští roku budu ve škole končit, dám výpověď a hotovo.“
„No mě už to v práci taky sere.“
„Tak někam pojedem, ne?“
„Jasně, něco pořádnýho.“
„Kolem světa. Ale jak?“
„Žigulem.“

Řekli si dva 28 letí kamarádi v pozdních hodinách na vesnické zábavě a přesně takhle se začala psát historie expedice Kolem světa Žigulem. Pak už šlo vše samo. Rozdělili jsme si úkoly. Petr Javůrek, jako zkušený moto nadšenec, vybral a koupil nejméně shnilého žigulíka 2101 z roku 1975 a opravuje a opravuje tak, aby žigulík plánovanou trasu v pořádku zvládnul. Druhý člen posádky Filip Vogel připravuje trasu a snaží se zjistit a zařídit vše, co bude k cestě potřeba.

Teď po téměř roce od osudového večera vyhlížíme 14. duben, datum kdy odstartujeme na roční cestu kolem světa. Čeká nás přibližně 50 000 km dlouhé automobilové dobrodružství. Mimo jiné nás čeká Pamir Highway na Hedvábné stezce v Tádžikistánu, daleká ruská Sibiř, západní pobřeží USA, pyramidy ve Střední Americe, Karibik, Andy, Patagonie v Jižní Americe a mnoho dalšího.
U žigulíka byla provedena generální oprava motoru, poladily se brzdy, tlumiče a výfuk. Také jsme vyměnily sedačky za pohodlnější ze Škody 120 a ještě přiděláme ochranný plech pod motor. A to je asi tak všechno, co stihneme do odjezdu udělat. Víc už necháme na štěstí.

Co nás všechno čeká, nevíme. Co budeme jíst a kde budeme spát, taky nevíme. Ale jedeme. Držte nám palce a sledujte expedici na našem facebooku:

www.facebook.com/kolemsvetazigulem
a připravovaných internetových stránkách www.kolemsvetazigulem.cz (budou spuštěny brzy).

Nivou krajinou aneb URAL 2017

Mnoho vody uplynulo od doby, kdy jsme se na konci ledna 2015 vrátili z naší první větší mimoevropské cesty. Čas uzrál a my jsme se shodli, že musíme prostě někam v roce 2017 zase zmizet, jinak se asi zblázníme. Tentokrát tedy nepojedeme na motorkách jako tehdy, ale zvolili jsme za přibližovadlo legendární nesmrtelný teréňák sovětské konstrukce – Ladu Niva.
A když už máme ruské vozidlo, tak kam jinam, než do Ruska. Konkrétně se pokusíme přejet od jihu na sever pohoří Ural, které je přírodní hranicí oddělující Evropu a Asii. Projedeme Ural od kazašských hranic až za polární kruh a jelikož jsme tělem i duší offrouďáci, byť motorkový, tak asfaltu se budeme vyhýbat jak čert kříži… 🙂
Nechceme jen tak bezcílně projet hory, ale určitě navštívíme říční kaňony a krasové oblasti na jihu, dále místo záhadné tragédie Djatlovovy výpravy, skalní sloupy Manpupuner, vylezeme na nejvyšší horu Uralu Narodnaju (1895m.n.m.) a snad stihneme navštívit spoustu dalších zajímavých míst. Je tam toho moc, ale my na to budeme mít jen zhruba měsíc a půl.
A kdo vlastně tvoří posádku? Já, “Rumas” – hlavní trasér, řidič a ten méně zodpovědný razící heslo “to se nějak vymyslí”, druhým členem je Štemby, který mimo to, že je taktéž řidičem, tak má za úkol mě krotit a být tím zodpovědnějším na výpravě 🙂
Sháníme ještě jednu posádku s autem, samozřejmě nejlépe také s Nivou (není podmínkou), takže pokud nemáte někdo program na srpen až zaří a práší se vám ve stodole na teréňák, tak se ozvěte. To nějak vymyslíme 😀
 
Kontakt:
 
 

Dokolakolem

Jsme tři kamarádi, stále chodící motorkář René a dva vozíčkáři po úraze páteře s poškozením míchy a následným ochrnutím dolních a částečně i horních končetin, Filip a Tomáš jezdících na čtyřkolkách. Máme společného koníčka a to je cestování na motorce respektive čtyřkolce, poznávání dálek, kultur a lidí.

Známe se více jak deset let a podnikli jsme mnoho společných výletů za dobrodružstvím.

V roce 2013 jsme podnikli výlet kolem Černého moře, navštívili vysněnou Gruzii a nádherné hory Velkého Kavkazu. Touto cestou jsme si dokázali, že cestovat s vozíkem na čtyřkolce lze i na takové vzdálenosti a tak jsme se v roce 2014 rozhodli pokořit nejstarší, nejhlubší a největší zásobárnu sladké vody na světě, cestovatelskou metu – jezero Bajkal, ležící v jižní části východní Sibiře v Rusku.

Ve druhé polovině července jsme vyrazili přes Polsko a Bělorusko do Moskvy. Vzhledem k obrovské vzdálenosti k jezeru Bajkal jsme se rozhodli přiblížit se a zpestřit si cestu vlakem i se stroji po Transsibiřské magistrále. Lístky jsme neměli předem zamluvené, i když jsme měli informace, že bez rezervace se na vlak nedostaneme, ale vše dobře dopadlo. Pětidenní jízda vlakem utekla docela rychle a tak jsme se ocitli v Irkutsku, městě téměř na dohled od jezera. Dva dny jsme čekali na stroje, které jely jiným vlakem než my a pak hurá na Olchon, největší ostrov Bajkalu. Tam jsme strávili několik krásných dnů a projeli téměř celý ostrov. Jezero s křišťálově čistou vodou je nádherné, ale je třeba říct, že je hojně navštěvováno turisty, a tak opadá kouzlo nespoutané divočiny.

Odtud jsme zamířili dál na východ přes Ivolginskij dacan, buddhistický klášterní komplex a centrum buddhismu v Rusku, do Mongolska, země s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Přes hlavní město Ulánbátar jsme se vydali na západ severní cestou, která je prý nejkrásnější, ale nejnáročnější. Zde strávených 14 dní a 2 tisíce najetých kilometrů, většinou bez asfaltu, nám v pamětích utkvělo z celé cesty asi nejvíce. Nekonečné stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je stále kočovné pastevectví, stáda koz, ovcí a koní, typické mongolské jurty, chladné noci s oblohou pokrytou miliony hvězd, které u nás neuvidíte.

Po Mongolsku nás čekal přejezd ruského Altajského kraje s nádhernými horami a potom nekonečné pustiny obrovského, neosídleného Kazachstánu. Vyprahlá, placatá země, kde nepotkáte 400 km benzínku, určitě stojí za návštěvu, i když je krajina tisíce kilometrů stále stejná. Vypíchnout z této monotónní krajiny jde zastávka u vysychajícího Aralského moře se zbytky vraků lodí, které tam uvízly.

Během celé cesty jsme řešili, kudy to vezmeme zpět vzhledem k situaci na Ukrajině. Z časových důvodů a také vzdálenosti, kterou bychom museli ujet přes Gruzii, jsme se rozhodli vyhnout se oblastem, kde probíhají nepokoje a vzali jsme to severem Ukrajiny. Nezaznamenali jsme sebemenší náznak nějakého konfliktu a to ani na kyjevském Majdanu, kde minulou zimu hořely barikády.

Dá se říct, že cesta domů už byl takový rychlý přesun. Na konci září, po 70 dnech strávených na cestě, jsme se po 14 000 km ujetých po vlastní ose a 5000 km ujetých po Transsibiřské magistrále ocitli zdraví zpět na rodné hroudě a šťastni z toho, co jsme dokázali.

Co se týče technických problémů, krom několika „drobných“ závad stroje vydržely a dovezly nás až domů, i když dostaly pořádně zabrat. Zdravotní problémy se nám také vyhýbaly. Až na jednu spáleninu od ohně jsme neměli snad ani rýmu, a to jsme spali ve stanu i při mínusových teplotách.

Kontakt:
fb.com/Dokolakolem
Kanál YouTube: Dokolakolem

Pavol a Monika na cestách

Ahojte výletníci…

Rozhodol som sa tiež trošku prispieť do motonomádskeho mlyna. S priateľkou Monikou veľmi radi cestujeme. Na nie typickom cestovnom aute Mazde 2 sme prešli prakticky celú západnú Európu od Tarify až po Bospor. Chceli sme sa ísť pozrieť na miesto môjho bývalého pôsobiska Cyprus, ale klasické dovolenky cez cestovku nás nelákajú tak sme sa rozhodli, že to skúsime na malej Mazde. Prešli sme cez krásnu Kappadokiu až na Cyprus a späť a veľmi sa nám to páčilo. Aj keď slovenský veľvyslanec v písomnom stanovisku tvrdil, že je nemožné sa dostať z Turecka na Cyprus, tak sme to v pohode dali. Po pár menších či väčších výletoch sme sa s kamarátom Martinom Zimanom rozhodli, že by to chcelo nejaký väčší výlet. So Šuflíkom – rozumej Subaru Libero, trojvalec s objemom 1,2 litra sme sa prihlásili na Mongolrally, krásny trip do Ulaanbaataru. Cez Turecko, Irán, Turkmenistan, Uzbekistan, Kazachstan, Rusko nás verný Šuflík doviezol do Mongolska a cez Mongolsko aj do Ulaanbaataru. Potom nás čakala už len maličkosť – cesta domov do Novej Bane. Výletík to bol fajn ale malá kopa pýta viac. S priateľkou Monikou sme po nie dlhom uvažovaní, vybavení potrebných formalít sadli do môjho daily driven Golfu III syncro a vydali sa opäť cez krásnu tureckú Amasiu do Gruzínska. Keďže sme išli na starom hroznom nepeknom, ale úplne spoľahlivom golfe, nazvali sme náš výlet Groznyjgolf… Symbolicky končiaci v hlavnom meste Čečenska, neslávne známom Groznom. Ešte sme stihli cez Port Kavkaz prejsť na vtedy ešte ukrajinský Krym. Pekné pláže, príjemné ceny… No skrátka fajn… Čo viac si môže človek priať? Toľko vo veľmi stručnom výcuce náš motonomádsky život. Momentálne si užívame rodičovské povinnosti, ale naša malá dcérka Monika je tiež dušou motonomádka takže si s ňou zatiaľ užívame komfort a bezpečnosť starej dobrej Európy… Ale dokedy?

Nissan Serena (Naty a Peťo)

Ahojte Overlanďáci, radi by sme predstavili našu skromnú cestovateľskú posádku. Voláme sa Peťo a Naty a na spoločné cestovanie sme sa dali v roku 2012. Ako to býva zvykom pri cestovateľských začiatkoch, prvý spoločný výlet sme absolvovali po známych bodoch v Rumunsku, kde sme však kvôli práci zotrvali len pár dní. Našim prepravným vozidlom vtedy bola Toyota Corolla. Nadchlo nás to natoľko, že o rok nasledovala výprava za severný polárny kruh do Nórska, pri ktorej nám už robil prístrešok nad hlavou BMW 5 Touring, ktorého sme si zámerne kúpili, aby sme v ňom mohli prespávať počas našich ciest. Pôvodný plán bol prespávať v stane, avšak po zistení, že sa dajú sedačky a všetok náklad, ktorý sme so sebou brali v aute poskladať do primeraného tvaru, sa z auta stala pojazdná spálňa 🙂

Keďže veľa pekných miest sa nachádza práve mimo ciest a cestovanie autom nás bavilo stále viac, tak nasledovala výmena auta. Od začiatku roku 2014 nám robí spoločníka Nissan Serena, ktorý sme si svojpomocne  upravili na pohodlné spanie pre dvoch. Úložné priestory a viac miesta nám umožňovali vydať sa aj na dlhšie trasy bez potreby navštevovania hotelov a tak sme v lete 2014 navštívili Albánsko, no popri tom sme si pozreli  všetky krajiny na Balkáne. Pokračovali sme do Grécka a cez Macedónsko späť domov. Keďže nás po návrate domov svrbeli päty, na jeseň toho roku sme sa vydali ešte na kratšiu dovolenku do Turecka. Samozrejme, ako inak, s našou Serenou. Pri návrate nás mierne potrápila, keď sa rozhodla, že kardanový kríž naplnil svoje poslanie, a tak sme súrne museli riešiť opravu v Canakkale. Oprava sa vydarila a tak sme sa šťastne vrátili domov. V roku 2015 sme opäť pridali na kilometroch a čase a vydali sme sa na 6- týždňový výlet okolo Čierneho mora, počas ktorého sme navštívili Ukrajinu, Krym, Rusko, Gruzínsko a Turecko. Autíčko tentoraz vydržalo cestu bez akýchkoľvek problémov, a to Vám poviem že sme sa s ním vytrepali na pekne divoké miesta, kedy už sa aj miestni chytali pri pohľade na nás za hlavy. S autom sme spokojní a neplánujeme do budúcnosti zmenu. Pokiaľ nám bude priať voľný čas, tak by sme v blízkej budúcnosti radi šli pozrieť do KirgizskaTadžikistanu, nakoľko počet cestovateľov, ktorí navštívili tieto krajiny sa zvyšuje a s nimi aj pozitívne skúsenosti. Snáď naberieme inšpiráciu práve na festivale Overlanďákov. Uvidíme čo nám prinesie rok 2016 🙂

Medvědi na cestách

Hospodský a bývalý památkář Martin a geografka a nadšená zahradnice Helena. Spolu se svérázným československým vlčákem Kibou se touláme po světě a pak se zase vracíme do našeho rodného Kokořínska. Máme rádi dobré jídlo a dobrý spánek a tak není divu, že se naším vzorem stali medvědi. A to nejen pro jejich elegantní styl života, kdy půlku roku prospí.  nás v různých formách provázeli celým dosavadním společným soužitím tak dlouho, až jsme se jimi prostě sami stali!

Proč cestujeme autem?
Když jsme přemýšleli, kam se bude náš cestovatelských životopis ubírat dále, shodou všech možných okolností jsme se rozhodli z větší části opustit romantický klapot železničních náprav a proudové motory moderních letadel a zaměřit se na pohyb po čtyřech kolech. Samotný přesun autem pro nás ale není cílem našich cest. Auto bereme pouze jako ideální dopravní prostředek, ovšem stále si stojíme za tím, že nic není nad pohyb vlastní silou. Neholdujeme brázdění lesních cest a horských pěšin na čtyřech kolech. Vždy raději vezmeme v údolí batoh na záda, opustíme náš pojízdný hotel a vyrazíme do kopců po svých!

Co máme za sebou?
Naše autocestovatelská vášeň netrvá moc dlouho, ale i tak jsme se zvládli podívat po krásných balkánských kopcích v Bosně a Hercegovině, malebné krajině italské Umbrie nebo hobitích kopcích anglického Walesu. Ale hlavně jsme v roce 2015 podnikli vysněnou cestu přes Polsko, Pobaltí, širé Rusko až do magického Mongolska a zpět domů přes pustý Kazachstán a krásný a hornatý Kyrgyzstán!

Kontakt:
www.medvedinacestach.cz
www.facebook.com/medvedinacestach

Retro Travel

Volám sa Michal Valtr.
Odjakživa ma bavilo cestovať, bádať po nových veciach a miestach. Veľkou záľubou sú pre mňa aj staré veci, ktoré často krát mnohí ľudia odpisujú. Spojil som tieto dve veci a rozhodol som sa cestovať na mojej motorke ČZ-175/487 z roku 1987. Tento rok som zdolal veľkú časť Balkánu a nazval som to cesta cez bývalú Juhosláviu. Moja trasa viedla cez Slovensko, Maďarsko, Rakúsko, Slovinsko, Chorvátsko, Bosnu a Hercegovinu, Čiernu Horu, Srbsko, Rumunsko, Maďarsko a domov na Slovensko.

Mnohí ľudia, ktorých stretávam, alebo poznám, tomu nerozumejú čudujú sa. Pár ľudí mi aj povedalo že som blázon. Prečo nejdem na novšej, lepšej motorke alebo prečo idem sám – aj takéto otázky počúvam často. Treba to vyskúšať a zakúsiť ten pocit, ktorý nezažijete nijak inak. Mám hrozne rád adrenalín a všetko nezvyčajné možno aj preto som s tím začal a budem v tom pokračovať 🙂

Ďalšia cesta po vlastnej ose sa pripravuje.
V roku 2015 som sa vybral na tejto motorke zdolať štát ležiaci ďaleko na východ od Slovenska, Mongolsko. Bolo to určite náročnejšie ako na prípravu tak aj na celkovú realizáciu no stálo to za to. Štáty Gruzínsko, Rusko, Kazachstan a Mongolsko ma vždy veľmi lákali. Čo bude ďalšia cesta? Všetky novinky nájdete na stránke Retro travel.

Kontakt:
www.facebook.com/retrotravel.SK
valtr88@gmail.com

Busíkem do Murmansku

Zdraví vás Honza a Kristýna!

Cestovatelský pár z Ostravy, který tráví volný čas nejraději v přírodě nebo na cestách. Spolu jsme procestovali téměř celou Evropu, několikrát Skandinávii, dvakrát Rusko, USA, Indii a další země. Kam to jde, jedeme autem – ideálně dodávkou VW Transporter. Začali jsme s T4, pak s T5 a teď, po nekonečné renovaci, konečně vyrážíme do světa s naším VW T2 (1978), kterému říkáme Vila Vilekula 🙂
V roce 2014 jsme s ním přes Finsko a Norsko dojeli až do Murmansku, za měsíc jsme ujeli prakticky bez závad 8 500 km a plánujeme další cesty.
Na cestách nejraději chodíme po horách a přírodních památkách, jezdíme na MTB a poslední dobou s sebou často bereme i koloběžky. Naším velkým snem je malá terénní dodávka 4×4, se kterou bychom se chtěli vydat na Sibiř, do Mongolska, Kyrgyzstánu, Nepálu a dalších zemí.

Kontakt:
https://www.facebook.com/busikemdomurmansku/
www.camper-outdoor.cz

IvanO MAN

Obytným autom som jazdil už strašne dávno, vždy ma fascinovala tá relatívna sloboda, ísť kam chcem, kedy chcem, zastať kde chcem. Napred som si obyťáky prenajímal, neskôr vlastnil Adriu, potom Hymer no a nakoniec som to posunul na iný level, postavil som expedičný obyťák na podvozku MAN 4×4, ktorý mi umožnil cestovať aj do menej rozvinutých krajín, kde je síce menej asfaltu, ale o to krajšia a nedotknuteľnejšia príroda.
Precestovanú mám samozrejme prakticky celú Európu, ďalej viackrát Rusko, potom Kazachstan, Uzbekistan, Tadžikistan, Gruzia, Arménsko, Turecko, Tunisko, Maroko, Albánsko. No a tento rok je v pláne Mongolsko.
Ak by niekoho zaujímalo, veľa toho mám na mojej stránke samozrejme vrátane spústy fotiek vo fotogalérii.